"Keď sa už nikdo nesnaží hasiť, treba aspoň kričať že horí."  Maja B.

Kuřecí chemie

19. 2. 2010

Průměrný Čech sní každý rok 25 kilogramů kuřecího. I proto, že je považováno za nejzdravější maso. To je však často spíš mýtus než realita. Syrový drůbeží řízek, který koupíte v obchodě, se vám na pánvi smrskne na třetinu. Výrobci totiž dokážou maso nastavit vodou. A aby ji maso udrželo, přidávají ještě chemické sloučeniny či protein ze zbytků hovězího a vepřového. České zákony tohle všechno umožňují. Místo za drůbež tak platíte za vodu.

reklama

Na etiketě čteme nápis vyvedený velkými písmeny: Kuřecí řízky stehenní. Co je však skutečně uvnitř balíčku? Státní veterinární ústav pro Víkend obsah jednoho takového otestoval. Výsledek? Laboratoř zjistila, že je maso o čtvrtinu nastavené vodou.

"Voda je levná, maso drahé," objasňuje docentka Kamila Míková z pražské Vysoké školy chemicko-technologické přímočarou logiku, jíž se řídí řada současných zpracovatelů drůbežího masa. "Dřív zbylo po uvaření z masa tak 60 procent váhy, dnes je to běžně 40 procent," dodává Míková.

A jak maso nastavované vodou chutná? Pražský šéfkuchař Titus Eliáš jeden kus pro Víkend připravil. "Chutná to, jako kdybych žvýkal třísky. Navíc je to úplně suché, vlákna masa jsou rozdrobená," zhodnotil stehenní kuřecí řízek poté, co jej běžným postupem připravil na přírodní způsob. Podobné zkušenosti má i docentka Míková. "Když takové maso uvaříte, je konzistence blátivá. Když ho zkusíte upéct, pustí spoustu vody a je suché," popisuje.

Deset procent křehkosti

V případě masa, které laboratoř pro Víkend otestovala, výrobce porušil zákon, protože o přidané vodě neinformoval na obalu. Řada jeho konkurentů ale vodou "obohacené" maso prodává legálně. Stačí, aby na etiketě napsali, že je "křehčené", a v kolonce složení uvedli, že obsahuje vodu. A potom už jí můžou přidat, kolik chtějí - či spíše, kolik maso udrží. Což může být klidně třetina celkové hmotnosti. Maso označené jako křehčené mají ve většině pražských supermarketů. Ať už v mrazácích, nebo chlazené.

Výrobci někdy křehčení dokonce vydávají za přednost. Tvrdí, že takto vodou nastavené drůbeží maso je... křehčí. "To je, jako kdybyste si ředila pivo vodou. Pro spotřebitele přidávání vody nemá žádný význam," kroutí nad tímto argumentem hlavou veterinář a ředitel českobudějovické kafilerie Josef Formánek.

Docentka Míková je trochu smířlivější. Desetiprocentní přídavek vody podle ní může zlepšit chuť jinak poměrně nevýrazného a suchého kuřecího masa. "Jenže když je to víc, tak vás výrobce jednoduše šidí," říká. S deseti procenty si ale výrobci zboží dodávaného na český trh rozhodně nevystačí. Všechno křehčené kuřecí, které jsme během přípravy tohoto článku zakoupili, mělo společné jedno: podíl vody byl vždy vyšší než dvacet procent. Výrobci zkrátka za cenu masa prodávají vodu a mohou díky tomu vydělat mnohem víc.

Zákon výrobcům neukládá, aby na etiketě uvedli množství vody, které přidali. Zákazníci se ale nemohou spolehnout ani na ty, kteří množství uvádějí. Údaj na obalu často skutečný podíl vody podhodnocuje. Stačí udělat jednoduchý test v kuchyni. Z kilogramového balení kuřecích řízků, které na etiketě přiznávalo 22 procent pitné vody, nám po dvaceti minutách přípravy, zbylo 308 gramů masa (viz rámeček Jak se smrskne kuře). A navíc i z opečeného kusu při lehkém zmáčknutí tekla voda čůrkem. Propočtem podle technologických tabulek mi vyšlo, že přidané vody v tomto případě muselo být alespoň třicet procent.

Jediný způsob, jak koupit maso, které není nastavované vodou, je vybrat takové, jež nemá na etiketě kolonku "složení". V tom případě se výrobce zaručuje, že je to pouze maso bez jakéhokoliv přídavku. "Složení" zkrátka v případě masa znamená, že je křehčené.

Křehčení masírkou

Jak vlastně křehčení probíhá? Výrobci používají dvě metody. V zahraničí, například v polských fabrikách, které dodávají kuřecí maso i na český trh, se používá injektáž. V praxi to znamená, že speciální stroj do čerstvého masa zabodne drobné jehly a vodu do něj zkrátka "napíchne".

Maso do vody dokáže dostat také stroj zvaný "masírka". Je to vlastně buben, do kterého se maso vloží a který během převalování vodu do kuřecího "vmasíruje". Někdy se ještě kusy masa před uložením do bubnu napíchnou jehlami, aby tekutinu snáz absorbovaly. Pak se maso zchladí či zmrazí.

Samotnou vodu ovšem maso pojme jenom v omezeném množství. Postupů, jimiž ho výrobci dokážou "oblafnout", aby tekutiny navázalo víc, je řada. "Základem je přidat do vody látku, která zvýší schopnost masa vázat vodu. Může to být třeba kyselina fosforečná a její soli, polyfosfáty, polysacharidy...," vyjmenovává docentka Míková.

Kolik těchto látek ve vodním roztoku je možné na sto gramů masa přidat, určuje zákon. "Ze zdravotního hlediska jsou povolená množství v pořádku, neublíží vám. Problém je, když takových výrobků jíte víc. Například větší množství fosfátů, které se přidávají nejen do masa, ale také třeba do tavených sýrů, způsobí, že se vám bude vyplavovat vápník z kostí a zubů," popisuje účinky přídavných látek známých obecně jako "éčka" Kamila Míková.

Seznam "éček", která na etiketách křehčeného masa můžete najít, je poměrně dlouhý. Mezi ta nejobvyklejší patří třeba karagenan vyráběný z mořských řas nebo difosforečnany, trifosforečnany a polyfosforečnany. Pod těmito dlouhými jmény se skrývají látky z kategorie stabilizátorů.

Hovězí kuře

  Úřady, které mají kontrolu masa v Česku na starosti, nad situací krčí rameny. Všechno je podle zákona v pořádku, jediné, za co můžou ukládat pokuty nebo nařídit stažení masa z obchodů, jsou nepřesné nebo chybějící údaje na etiketách.

"Můžu spotřebitelům leda doporučit, aby důkladně četli údaje na obalu. Když je na mase napsána celková hmotnost 1000 g a obsah masa je 750 g, tak snad i Kája Mařík pochopí, že zbylých 250 g není maso, ale voda," říká Jiří Duben, mluvčí Státní veterinární inspekce. Bezzubý zákon mu ostatně nic jiného než osvětu neumožňuje.

Kromě kolonky "složení" na etiketě může být vodítkem také podíl bílkovin, pokud jej výrobce uvádí. Potravinářské tabulky přesně stanoví, kolik by jich maso mělo mít v přirozeném stavu. Třeba v kuřecích prsou bez kůže má být správně 21 % bílkovin, ve stehnech 18,3 %. Když se maso naředí vodou, klesne v něm podíl bílkoviny.

Výrobci jsou ale napřed i v tomto ohledu. Do vody, kterou maso nastavují, totiž místo chemických sloučenin často přidávají hydrolyzované proteiny. Uměle tak zvyšují celkový podíl bílkovin v mase.

Hydrolyzované proteiny se vyrábějí chemickou reakcí vody a živočišných zbytků, jako jsou šlachy, kůže, chrupavky nebo zbytky masa, které se nedaly použít jinak. Nejčastěji se vyrábějí z toho, co zbylo na jatkách po porážce hovězího či vepřového. Stejně jako chemické přísady musí být i přidané proteiny uvedené na obalu. Najdete je pod slovním spojením "živočišné bílkoviny" nebo "hydrolyzované proteiny".

Na to, že tento postup výrobci používají, se přišlo náhodou. Laboratoř v britském Manchesteru našla při běžných testech v kuřecím mase dovezeném z Holandska stopy vepřové DNA. Obdobné nálezy po čase hlásili i z Irska, tentokrát byla ale DNA hovězí.

Informace pobouřily hlavně muslimy žijící na britských ostrovech. Jeden ze vzorků kuřete obsahující stopy vepřového totiž nesl označení "halal" - tedy vhodné pro muslimy žijící podle pravidel Koránu.

Zajímalo mě, jestli se podobné testy prováděly v Česku. "Kontrolu zaměřenou na nedeklarovaný vepřový protein v drůbežím mase jsme provedli na podzim. Výsledky byly negativní," zní odpověď Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Problém je ve slovíčku "nedeklarovaný". Znamená to, že pokud je na obalu napsáno, že výrobek obsahuje živočišné bílkoviny, výrobce je podle zákona z obliga. Nejčastěji se přidávají do mraženého drůbežího. V chlazeném mase, které Víkend nechal testovat, nebyla ani hovězí, ani vepřová DNA.

Párek z kůže

Stejně jako v případě prsních či stehenních kuřecích řízků jsou české zákony benevolentní, i když přijde na drůbeží uzeniny: párky, šunku a další produkty. "Do začátku devadesátých let existovaly normy, které určovaly, co může který výrobek obsahovat. Dnes už je takové pravidlo v zákoně jenom pro některé vybrané uzeniny - třeba špekáček, lovecký salám nebo ostravskou klobásu," popisuje docentka Míková.

Kvůli tomu si v Česku můžete koupit "drůbeží mortadelu", která obsahuje 30 % vepřového masa, nebo "kuřecí párky", ve kterých je deset procent hmoty tvořeno vepřovou kůží, dalších pět procent hovězím masem a celých třináct procent masem vepřovým.

A to mluvíme jenom o masitých přísadách. Seznam těch dalších, včetně "éček", většinou vyjde aspoň na tři řádky. "Dnes už to nejsou řezníci, ale chemici. To, co prodávají, jsou úplné amarouny," komentuje výrobky ze supermarketů vyhlášený pražský uzenář Jan Sváček. Jeho zákazníci potvrdí, že on sám by uspěl i v dobách, kdy nepoctivé uzenáře, kteří přidávali do párků mouku, máchali v koších ve Vltavě.

Jedinečná vůně kolagenu

Dnes už je ovšem mouka běžná, nikdo se nepozastaví ani nad takzvaným drůbežím separátem, tedy rozmělněnými zbytky masa, kůží, tuku či vnitřností, které se do uzenin dávají. Výrobci dnes mají sofistikovanější možnosti, jak maso nastavit: v potravinářském průmyslu totiž existuje samostatné odvětví, které se věnuje výrobě přísad do masných výrobků.

"Podstatně přispívá k hospodárnosti výroby a úspoře masa," píše se třeba na webu jednoho z výrobců o přípravku, jehož základem je zahušťovadlo z mořských řas. "Šunka díky němu získá jedinečnou vůni... Má jemnou typickou chuť," chválí webové stránky další přípravek, tentokrát hydrolyzovaný zvířecí kolagen.

Je potom trochu ironické, když obaly s výrobky, které podobné "lahůdky" obsahují, výrobce opatří nápisy jako "špičková kvalita" (v případě mortadely s vepřovým a špekem) nebo "tvůrce chuťových zážitků" (kuřecí párky s vepřovou kůží a hovězím).

Kontrolní úřady se i tentokrát ohánějí etiketovým pravidlem: přesné složení je napsáno na obalu, takže to postihovat nemohou. Situace v celé Evropské unii je prý stejná. O to víc vás překvapí, když v bufetu na sjezdovce v německé části Krušných hor uvidíte nabídku párku a klobás; ty, které obsahují fosfáty jsou výrazně označeny. Žádná malá písmenka, currywurst má nepřehlédnutelnou poznámku "mit Phosphaten".

Kilo masa, kilo vody

Párků a šunky se týká nejen široká paleta přídavných látek, ale - stejně jako v případě masa - i vysoký podíl vody. "Do šunky se voda přidávala tradičně, aby se do ní dostala v roztoku sůl. Jenže ten solný lák, kterým se teď napichuje, je řidší a řidší a ztrácí to původní význam," popisuje veterinář Formánek.

Uzenář Sváček to říká ještě víc na rovinu: "Jsou nenažraní, snaží se tam té vody dostat co nejvíc. Často vidím šunku, která stojí tolik, že kdyby byla z dobrých surovin, výrobce na ní prodělá kalhoty. Ale on to dožene vodou a tak ještě vydělá."

A kolik se dá do drůbeží šunky dostat vody? Jeden z výrobců přídavných směsí inzeruje na webu směs pro "nástřik 80 %". "Znamená to, že na jeden kilogram masa navážete v šunce 80 deka vody, tedy osmdesát procent jeho objemu," ujišťuje mně docentka Míková, že informaci rozumím správně. Dodává, že u šunky není problém, aby se kilogram masa "naředil" kilogramem vody. Samozřejmě nikoliv čisté, ale obohacené třeba o fosfáty nebo hydrolyzovaný protein.

Karmínový glutaman

Aby vodou naředěná kuřecí šunka nechutnala jako umělá hmota, je třeba kromě koření přidat další "éčka". Tentokrát z kategorie dochucovadel a barviv. "Třeba glutamát dodá masu ,masitou' chuť," listuje seznamem "éček" docentka Míková.

Naopak pro zjemnění chuti může výrobce do šunky přidat třeba maltodextrin nebo dextrodyn, přípravky vyrobené z kukuřice. Mezi vzorky, které jsem během práce na článku shromáždila, dodával maltodextrin "jemnou chuť" třeba drůbeží mortadele nebo křehčenému kuřecímu prsnímu řízku.

Stejně vyladěné jako chutě jsou díky "éčkům" také barevné odstíny masných výrobků. "Do masa se přidávat nesmějí, ale do uzenin ano," vysvětluje pravidla Kamila Míková. Používají se buď látky, které stabilizují hemoglobin v mase, nebo jednoduše barviva (viz rámeček Průvodce "éčky").

Průměrný Čech sní ročně pětadvacet kilogramů kuřecího masa. Což je o dvanáct kilogramů víc než v roce 1990. Jedním z důvodů je i to, že cena kuřecího masa od devadesátých let klesá. Mezi lety 1998 a 2003 spadla o dvacet korun za kilogram - na průměrných 49 korun. Způsobují to jednak přibývající levné dovozy, ekonomizace chovu kuřat a také "vodní kouzla", která se s masem výrobci naučili provádět.

A možná bude ještě levněji. Podle Josefa Dubna ze Státní veterinární správy se připravuje vyhláška, která umožní zmrazené drůbeží maso rozmrazit a potom znovu zmrazit. V praxi to může znamenat příliv levné mrazené drůbeže ze zámoří - z Asie či Jižní Ameriky.

Když se maso zmrazí, udrží víc vody než to chlazené. Nebude tedy nic snazšího než přivézt mražená kuřata ze zemí, kde jsou nízké výrobní náklady, rozmrazit je, napíchat stejným množstvím vody jako ta evropská a znovu zmrazit. Výsledek? Ještě nižší cena za trochu kuřete a hodně vody.

V takové chvíli už nezbude nic jiného než s pohledem zaostřeným na etiketu vybírat jenom chlazené kousky kuřat od osvědčených českých výrobců označené logem Klasa, případně Bio. Nebo si najít dobrého řezníka.

(aktualizováno: 18. 2. 2010  21:39), článek vyšel v Hospodářských  novinách, 19.2.2010

Průvodce "éčky"  Pro lepší informovanost jsem barevně doplnil původní text
Co se přidává do drůbežího masa či uzenin a proč.

E 249 - E 252 dusitany nebo dusičnany

Stabilizují přirozený hemoglobin v mase, a dávají mu tak růžové zbarvení. Dusitan sodný NaNO₂ je sodnou solí kyseliny dusité. Je to světle nažloutlá krystalická látka, hygroskopická, velmi dobře rozpustná ve vodě. Používá se ke konzervaci masa (E 250), ale jelikož je to látka způsobující rakovinu, tak se používá pouze v omezeném množství.

E 120 kyselina karmínová čili košenila
Extrakt ze samičích tělíček jihoamerického hmyzu Dactylopius Coccus Costa barví maso do červeného odstínu. Karmín (též karmazín nebo košenila) je přírodní červené barvivo pocházejícího z košenily. Původem pochází z amerického kontinentu, odkud pochází rostliny druhu opuncie  na kterých žijí brouci rodu Dactilopius (červec nopálový), jejichž samička obsahuje tohoto barviva přibližně 10 % sušiny. Po usušení se brouci uvaří a barvivo se vysráží síranem hlinitoamonným! Jako barvivo se používá např. v potravinách. Viz. na těchto webových stránkách, otevřít zde: Nové posuzování bezpečnosti hliníku ze stravy

E 338, 339, 340, 343 kyselina fosforečná a její soli
Maso díky nim lépe váže vodu. Způsobují poruchy zažívání.

E 407 karagenan
Je vyráběn z mořských řas. Díky němu maso v šunce a dalších uzenářských výrobcích lépe váže vodu. Doplňuje seznam možných alergenů: E407-karagenan

E 407a guma euchema
Extrakt z červených řas. Díky němu maso v šunce lépe váže vodu.

E 415 xantan
Polysacharid, díky němuž maso lépe váže vodu.

E 450 - E 452 polyfosfáty
Díky nim maso lépe váže vodu. Vysoké dávky mohou zapříčinit odvod vápníku z těla. (U mnoha žen druhou příčinou problému odvápnění kostí. Prvním problémem je narušena hormonální rovnováha v organismu. Hormon příštítných tělísek parathormon (parathyroid hormone - PTH)- V organismu reguluje hladinu vápníku.)

E 620 - E 625 glutamáty
Dodávají masu "masitou" chuť. (Je zařazen mezi neurotoxiny.)

E 630 a E 631 inosáty
Dodávají masu "masitou" chuť. (Podle MKN-10, E631 způsobuje Nerovnováhu složek přijímané potravy, způsobující svědění pálení).

maltodextrin nebo dextrodyn
Zjemňují chuť masa.

Jak se smrskne kuře

Na začátku bylo kilové balení mraženého kuřecího prsního řízku, jejž s označením "křehčený" prodávali v jednom pražském supermarketu. S šéfkuchařem Titem Eliášem jsme se rozhodli, že tento vzorek proženeme nikoliv laboratorním, ale kuchyňským testem. Zvážíme v syrovém stavu, připravíme na přírodní způsob, zvážíme znovu a pak ochutnáme.

Na počátku ukázala digitální váha 950 gramů. Titus se pokusil maso rozdělit rukama, postupně z hmoty vydělil tři celé prsní řízky a jeden rozpadlý, doplněný "provázkem", kusem masa, který k prsům na kuřeti přiléhá.

Celou dobu odkapávala z již rozmrazeného masa voda. To jsme koneckonců čekali. Křehčené maso je polotovar, na etiketě tohoto kusu bylo přiznáno 22 % pitné vody. Tohle ale vypadalo opravdu špatně. "Vidíte ty krystalky? Je to úplně nacpané vodou!" protočil oči Titus. Vzápětí sáhl do ledničky a vytáhl kuřecí prsa, která běžně připravuje svým hostům.

Vedle sebe ležely dva kusy odlišné konzistence. Šéfkuchařovo kuře mělo zřetelná vlákna masa, to naše bylo hmotou se zrnitým povrchem.

"To se nebude péct, ale vařit," prorokoval Titus, když nesl řízky k pánvi s rozpáleným olejem. Měl pravdu. Povrch masa se při kontaktu s horkým olejem normálně zatáhne a šťáva zůstane uvnitř. Přestože tyto řízky kuchař osušil, v pánvi během chvíle zvítězila voda nad olejem. Povrch masa se stačil jenom trochu opéci, pak už se řízky spíše dusily ve vodě, jíž maso pouštělo čím dál víc. Nevypadalo to nijak vábně, rozhodli jsme se však dodržet standardní proceduru: čtyři minuty na pánvi z každé strany a potom čtvrt hodiny v troubě vyhřáté na 180 stupňů.

Z pánve se začala linout lehká vůně... Masitou ale vůbec nepřipomínala. "To bude ta pšeničná vláknina," uchechtnul se Titus, když si vzpomněl na etiketu se složením řízku. Když bylo kuře v troubě, tipovali jsme, o kolik bude nakonec na váze méně. "Normální úbytek váhy bývá tak 20 %, v tomto případě by to mělo být podle etikety ještě o 20 víc. Takže nám zůstane šedesát deka," spočítal Titus.

Spletl se v odhadu o polovinu. Po běžné úpravě na přírodní způsob zbylo z masa 30 dekagramů a 14 gramů. A než fotograf zaostřil na váhu s novým údajem, vytekla další voda. Výsledek? 308 gramů.

Titus jeden z řízků vzal a lehce zmáčkl. "Tohle by normální maso neudělalo," konstatoval při pohledu na čůrek vody stékající zpátky do pánve.

Kousky nakrájel a pustil se do jídla. "Chutná to jako dřevo," zhodnotil první dojem. Druhý kousek se zase podobal konzistencí měkké gumě. Možná jsme to ani nemuseli zkoušet žvýkat. Už samotný řez dával tušit, co nás čeká: vlákna masa rozdrobená, všechno od pohledu vysušené.

Tato delikatesa stála redakční pokladnu 129,90 korun. Takže za necelých sedm deci vody, které se z masa vypařily, jsme zaplatili 90 korun. To je víc, než stojí litrová láhev luxusní minerální vody dovezené z ostrova Fidži.

Etikety pod lupou
Co se skrývá v drůbežích uzeninách? Etiketa přizná hovězí maso i vepřovou kůži. Zákon je povoluje.

"Kuřecí párky"
Kostelecké uzeniny a. s.

kuřecí maso 35 %, vepřové maso 13 %, vepřová kůže 10 %, drůbeží maso strojově oddělené (rozmělněné kousky masa, kůží a dalších zbytků) 8 %, hovězí maso 5 % pitná voda, pšeničná mouka, jedlá sůl, bramborový škrob, sojová bílkovina, směs koření, extrakty koření, E250 (dusitan sodný), E451 (trifosforečnany - sodný a draselný), lecitin, zahušťovadlo E412 (guma guar), antioxidant E301 (askorban sodný), barvivo E120 (kyselina karmínová)

Kuřecí šunka (velmi jemně plátkovaná)
Le & Co

kuřecí prsa 65 %, voda 26 %, vepřové maso 2 % jedlá sůl, stabilizátor E450 (difosforečnany - sodné, draselné a vápenaté), želírující látka E407a (guma euchema), antioxidant E301 (askorban sodný), konzervant E250 (dusitan sodný), zahušťovadlo E415 (xanthan)

Drůbeží mortadella
H. Kemper GmbH & Co.

krůtí maso 45 %, vepřové maso 30 %, špek, pitná voda, jedlá sůl, pistácie, slabilizátory: E331 citrát sodný, E450 difosforečnany; koření, dextróza, maltodextrin, kořenicí přípravek, aroma, antioxidant: kyselina askorbová, konzervant (dusitan sodný)

Kuřecí párky pochoutkové
Vodňanská drůbež

kuřecí strojově oddělené maso 54 %, kuřecí kůže, vepřové sádlo, bramborový škrob, sůl, koření, kořenicí extrakty, sojová bílkovina 1,8 %, stabilizátory: E450 (difosforečnany - sodné, draselné a vápenaté), E451 (trifosforečnany - sodný a draselný), E452 (polyfosforečnany - sodný, draselný a vápenatý), zvýrazňovač chuti E621 (L-glutaman sodný), antioxidant E315 (kyselina erythorbová), barvivo E120 (kyselina karmínová), konzervant E250 (dusitan sodný), aroma

Foto: Dan Vojtěch, Martin Svotílek

Autor: Petra Pospěchová

Co k tomu sdělit na závěr? Poděkování a upozornění!

Děkuji paní Petře Pospěchové za výše poskytnuté informace.

Děkuji našim zákonodárcům, že lobby výrobců potravin nepřekonalo jejich zdravý rozum a starost o své zdraví a zdraví našich potomků.

Děkuji výrobcům potravin, že za snížením odbytu svých výrobků budou hledat chyby u sebe, nikoliv u konkurence.

Děkuji všem spotřebitelům, že s důvěrou přijímají tyto informace a omezením jejich spotřeby si takto vynutí jejich nezávadnou podobu zpracování.

Upozornění: Narušena hormonální rovnováha a nadměrné množství difosforečnanů, pomáhají nadměrnému vylučování vápníku z těla. V důsledku toho může být tělo citlivější na nedostatek vápníku. Přidáme-li k tomu konzumaci uzenin obsahující E 331 - citráty sodné, které brání vstřebávání vápníku, nemůžeme se divit lidem trpícím odvápněním kostí. Parathormon je hormon označovaný také zkratkou PTH. Jeho funkcí je zvyšování hladiny vápníku v krvi. Tento vápník je uvolňován z kostní tkáně. Opačnou funkci má kalcitonin, který naopak koncentraci vápníku v krvi snižuje. Tato nemoc nepatří ke stáří, jak je často chybně prezentováno, ale k špatnému stravování s narušenou hormonální rovnováhou. Proto buďme opatrní; týkající se konzumace potravin obsahující E 331 - citráty sodné a E450 difosforečnany!

Více informací o ěčkách zde

Otázka. Víte o českém výrobci, který nepoužívá k výrobě výše uvedenou chemii? Rád zde podpořím jeho prezentaci. Děkuji za případný kontakt.

Článek: 96266 ; Vydáno: 13.11.2009 ; Autor: Ing. Alexandra Kvasničková

U tří barviv (E104, E110, E124) snížil jejich akceptovatelný denní příjem. Existuje riziko jeho překročení u dětí i dospělých.

Nové posuzování bezpečnosti hliníku ze stravy

Autor: Ing. Alexandra Kvasničková
Zdroj: ÚZPI

Nadměrnému přijmu jsou vystaveny především děti. Přehodnocení bezpečnosti potravinářských aditiv.

Společný výbor expertů FAO/WHO pro potravinářská aditiva (JECFA) na svém 67. zasedání posuzoval přechodný tolerovatelný týdenní příjem (PTWI) hliníku (ze všech zdrojů včetně potravinářských aditiv) a místo dosavadního PTWI ve výši 7 mg/kg tělesné hmotnosti stanovil nový PTWI 1 mg/kg.
Na základě tohoto stanoviska JECFA požádala Evropská komise, její GŘ pro zdraví a ochranu spotřebitele (DG Sanco) Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), aby poskytl vědecké stanovisko k bezpečnosti hliníku přijímaného ze stravy. DG Sanco se obrátilo na zainteresované subjekty, aby byly nápomocny EFSA při tomto posuzování bezpečnosti hliníku.

Výtah ze závěrů JECFA k bezpečnosti hliníku
JECFA došel k závěru, že sloučeniny hliníku mají schopnost ovlivňovat reprodukční systém a vývoj nervového systému v dávkách nižších, než jsou dávky, které byly použity pro stanovení PTWI ve výši 7 mg/kg. Bylo proto odsouhlaseno snížit PTWI na 1 mg/kg. Současně bylo konstatováno, že studie, které jsou k dispozici, mají řadu omezení a nejsou dostatečné pro definování vztahů mezi dávkou hliníku a odezvou na ni.
JECFA uvádí, že revidovaná hodnota PTWI bude  pravděpodobně u některých populačních skupin značně překročena. Jde zejména o děti, které pravidelně konzumují potraviny s aditivy obsahujícími hliník. JECFA také poznamenává, že velmi vysokou expozici hliníku lze očekávat u kojenců, kteří dostávají kojeneckou stravu na bázi sóji.

JECFA odsouhlasil následující postup/úkoly:

• Je zapotřebí získat další údaje o biologické využitelnosti různých potravinářských aditiv obsahujících hliník.
• Pro relevantní sloučeniny hliníku je zapotřebí provést studie vývojové toxicity a multigenerační studie zahrnující posouzení neurobehaviorálních účinků.
• Jsou zapotřebí studie, které by identifikovaly formy hliníku obsaženého v kojenecké stravě na bázi sóji a jejich biologickou využitelnost. To umožní vyhodnotit potenciální riziko pro kojence na sójové výživě.

Přehled potravin s přirozeně vysokým obsahem hliníku:

– pečené brambory (se slupkou)
– špenát
– švestková šťáva
– čaj

(Údaje z IPCS, Mezinárodního programu zaměřujícího se na chemickou bezpečnost)

Přehled potravinářských aditiv s obsahem hliníku

Aluminiové laky
Aluminiové laky se vyrábějí absorpcí ve vodě rozpustného potravinářského barviva na hydratovanný oxid hlinitý (alumina), čímž se získá barvivo nerozpustné ve vodě. Potravinářské výrobky se barví buď dispergováním laku ve výrobku nebo vytvářením potahu na výrobku. Schválená barviva ve formě laku jsou např.:
– E110: žluť SY
– E129: Allura červeň AC
– E131: Patentní modř V
Barviva ve formě laků se používají např. při výrobě pečiva, cukrovinek, dezertů a kořenicích přípravků.

Další (dietetické) zdroje hliníku
Doplňky stravy (pro dospělé i děti) obsahující hliník a léky obsahující hliník, např. antacidy-působí proti překyselení žaludeční šťávy, (pokud matka užívá během těhotenství antacida, vede to u jejího dítěte ke zvýšení rizika astmatu až o polovinu. Vyplývá to ze sdělení doktorky Elizabeth Yenové z bostonské nemocnice, které prezentovala ve Filadelfii na každoročním setkání Americké společnosti alergologů a imunologů).

Dostupné údaje o příjmu hliníku
Ve Velké Británii provedl Úřad pro bezpečnost potravin (FSA) řadu studií zaměřujících se na dietetický příjem jednotlivých prvků, včetně hliníku. Je to např.:

Přehled o příjmu kovů a jiných prvků obsažených v doplňcích stravy (prosinec 2005)

Přehled o příjmu řady prvků z kojenecké výživy (září 2003)

Studie mapující příjem 12 prvků v roce 2000
(publikováno: březen 2004)

Zdroj: Food Safety Institute, v.o.s.

10 nejhorších potravin z nabídky českých supermarketů, otevřít dokument

Odkaz na přednášku o požehnání a kletbě gentechniky, (zaměřená na produkci geneticky upravených potravin). S titulky.

Požehnani a kletba geneticky modifikovaných potravin

Zajímejte se o složení výrobku  (varuje JUDr. Jaroslav Janeček, advokát, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR)

Drobné písmo se používá nejen pro ty nejpodstatnější informace ve smlouvách. Často je tomu tak i u potravin. Z výzkumu, který si nechala udělat Státní zemědělská a potravinářská inspekce v roce  2006, vyplynulo, že 49 procent spotřebitelů vůbec nevěnuje pozornost informacím na obalech potravin. Toho také rádi někteří výrobci a prodejci zneužívají. Dejte si proto tu práci a před nákupem každého nového výrobku si přečtěte jeho složení. Podrobnosti zde.

A zastánci geneticky modifikovaných potravin? Zde je jejich pohled.

Kam směřují genetické modifikace?

Jaroslav Drobník, Helena Štěpánková

Publikováno: Vesmír 77, 696, 1998/12

Obor: genetika

Rubrika: Diskuse

„K obrovskému rozvoji," odpoví optimista. „K ekologické katastrofě," děsí lidstvo žluté maškary králíčků. „Z dětských nemocí k dospělosti," míní zasvěcení v oboru. Ve farmaceutickém průmyslu se staly geneticky modifikované organizmy běžnou technologií a ani nevnímáme, kolik produktů do zdravotnictví přinesly. Nestalo se z toho politikum a je zcela lhostejné, zda léčivou substanci produkuje mikroorganizmus získaný mutagenezí nitrózoguanidinem nebo přenesením genu, protože v obou případech se produkt zkouší stejně přísně. To vše už vykvasilo.

Zato v zemědělství je situace ve stadiu burčáku. Mnoho nátlakových organizací založilo svou existenci na vzbuzování hrůzy před „geny" v potravě a v přírodě. V Rakousku je část veřejnosti přesvědčena, že GMO obsahují geny, kdežto běžné produkty žádné nemají. Jistě skvělý úspěch propagandy.

Všichni se nakonec obracejí na stát, aby s tím něco udělal, a situace se dostává do polohy, kterou výstižně zobrazil Jean Jacques Solomon (Vesmír 77, 427, 1998/8). Vědci tvrdí, že technologie transgenních plodin je bezpečná, veřejnost zpracovaná propagandou jim nevěří. Zemědělci v zemích, kde nejsou omezováni přísnou regulací, shledávají, že mohou vyrábět levněji, a tak stále zvětšují plochy oseté transgenními plodinami (viz tabulky podle Cliva Jamese, 1998 obrázek, obrázek, obrázek) ¹⁾ . V tom je podporují firmy, které s obrovskými náklady odrůdy vyvinuly a snaží se dostat investované prostředky zpět.

To dělá vrásky na čele jak státu, tak vědcům. Státu proto, že je zmítán tlaky ze všech stran, vědcům proto, že by velmi neradi, kdyby dosavadní hladký průběh této technologie, která dosud nezpůsobila žádné škody, byl v důsledku živelnosti narušen nějakou nepříjemností. Pečlivě tedy hodnotí ekologická rizika, která jsou jediná reálná. Je totiž velký rozdíl mezi zkušeností z pokusného pole a důsledky pěstování transgenních plodin na ploše 20 milionů hektarů. To je již zásah do ekosystémů a tvrdit, že reakce ekosystémů dovedeme odhadnout, by bylo nemístným vychloubáním.

Právě tady je výhybka, kde se rozcházejí cesty fundamentalistů a realistů. Fundamentalisté požadují zákaz velkoplošné aplikace geneticky modifikovaných organizmů, dokud technologie nebudou perfektní, všechna rizika známá a zvládnutá. Realisté namítají, že žádná technologie (ani člověk) se nerodí perfektní, ale zdokonaluje se až podle zkušeností získaných používáním. Donekonečna opakované maloplošné pokusy nemohou odhalit rizika spojená s velkoplošným použitím, a dokud je neznáme, nemůžeme je zvládat. Kdyby fundamentalisté prosadili při vynálezu elektřiny zákaz používat napětí vyšší než 24 V, asi by nikdo nezemřel po zásahu elektrickým proudem. Ponechme na úvaze: bylo by to pro lidstvo lepší?

Rizika „geneticky modifikovaných potravin" jsou proti ekologickým pouze propagandistickým nástrojem nátlakových skupin, který je zdůrazňován proto, že ve veřejnosti najde nejširší odezvu. Kdo se však seznámil se zákonem o odrůdách, ten ví, že každá nová odrůda se od dosavadních musí lišit nejméně jedním trvalým znakem, což přeloženo do molekulárního jazyka znamená, že musí mít nejméně jeden nový nebo mutovaný gen a produkovat jiné bílkoviny než dosavadní odrůda. U geneticky modifikovaných organizmů tyto nové bílkoviny přesně známe, jsou důkladně prozkoušené, jejich aminokyselinové sekvence se srovnávají se známými alergeny atd., kdežto u klasických odrůd se o odlišné bílkoviny nikdo nestará. Tím je porušen princip jednotné kontroly, s úspěchem používaný u léčiv. Nejde o to, nastavit laťku bezpečnosti do výše vyžadované současnou legislativou pro geneticky modifikované organizmy, ale naopak produkty vyrobené z modifikovaných organizmů testovat stejně jako ty, které jsou vyrobené z jiných nových odrůd.

Oblíbeným strašidlem jsou signální geny, obvykle způsobující necitlivost k antibiotikům. Zavádějí se při přenosu genů z čistě technických důvodů (snadno lze selektovat úspěšné transformanty) a některé firmy je ponechávají ve výsledné plodině. Pravděpodobnost jejich přenosu z genomu rostliny zpět na bakterie je mizivě malá, a navíc v přírodě je přirozená „nabídka" těchto genů tak velká, že nepatrný příspěvek transgenní plodiny je zanedbatelný. Nicméně jejich ponechání v plodině je nešvar, protože je plně v silách současné biotechnologie je odstranit. Názor firem, že riziko s nimi spojené je nepředstavitelně malé, je sice pravdivý, ale týká se skutečného rizika, kdežto pociťované riziko ve veřejnosti se tím podstatně zvyšuje. A právě to je mocným faktorem legislativních regulací. To by si firmy měly náležitě uvědomit a nelitovat námahu potřebnou k odstranění signálních genů.

Také argument o tajemných „dlouhodobých důsledcích modifikované potravy" je účelově vyrobený. V seznamů přídavků do potravin (najdeme je na štítcích uváděné písmenem E a kódovým trojčíslím) je nejméně stovka chemikálií, které pravidelně jíme jako stabilizátory, konzervační přísady, ochucovadla, barviva, emulgátory aj. Kromě několika klasických (např. E220 = kysličník siřičitý) nejsou s žádným přídavkem dlouhodobé zkušenosti (viz článek J. Kodla Vesmír 77, 673, 1998/12) a nikomu to nevadí. Opět to je nestejná úroveň hodnocení. O různých formách „genofobie" v potravě je zde škoda hovořit, neboť patří do nauky o vodnících a frňákovníku.

Sociální hodnocení nové technologie je účelově podáváno jako „podřízení rolníka firmě", která vyrábí transgenní osivo, a pokud jde o rezistenci k herbicidu, pak z jakýchsi zavrženíhodných pohnutek vyrábí i příslušný herbicid. Je s podivem, že i člověk jinak logicky myslící by považoval za morálnější, kdyby firma vyvinula odrůdu rezistentní k herbicidu vyráběnému konkurencí. Nikdy však neřekne proč. Kdo naříká nad chudákem rolníkem nuceným každý rok kupovat osivo od firmy, pouze ukazuje, že existence heterózních (hybridních) plodin a státem uznávaných odrůd, sadby a osiv k němu ještě nedolehla. I když je možné u vegetativně množených plodin (např. brambor) „točit" rok od roku stále stejnou sadbu (a „organičtí" pěstitelé se tím chlubí), má to drobnou závadu: vyrobí se kultura promořená viry, houbami a jinými parazity.

Ekologická rizika jsou komplexem několika problémů. Nejzávažnějším z nich je obrana proti hmyzu, dosud konstruovaná zavedením transgenu pro část toxické bílkoviny Bacillus thuringiensis, experimentálně se však testují další systémy odvozované od přirozené obrany rostlin. Hrozí zde vznik rezistence škůdců, ale i přenos genu na volně rostoucí rostliny, a tím (stejně jako živelnou aplikací) posun v ekologické rovnováze.

Vznikne-li rezistence k totálním herbicidům, je nutno důsledně prověřit, že není spojena s jinými změnami, které by měly ekologické následky. Sama rezistence k herbicidu není problémem ekologickým, ale agrotechnickým, protože se projevuje jako selekční výhoda jen v přítomnosti herbicidu, tedy výhradně v zemědělských kulturách. Je též obava, že účinnou likvidací některých plevelů se ohrozí biodiverzita. To je třeba zhodnotit, ostatně koukol (Agrostemma githago) se podařilo takřka vyhubit klasickými chemikáliemi.

Při rezistenci proti virům a houbám je také třeba zjistit, zda není spojena s nějakými dalšími změnami, a pokud není, zbývá posoudit, jaký ekologický význam by mělo přenesení této rezistence na volně rostoucí a s plodinou se křížící rostliny.

Případy transgenních rostlin s odlišnými užitnými nebo agrotechnickými vlastnostmi je nutno posuzovat individuálně. Rajčata se sníženou aktivitou polygalakturonázy jistě ekologickou hrozbu nepředstavují, ale u řepky s vyšším obsahem erukové kyseliny (jako chemická surovina) se již musí důkladně prověřit účinky na jiné organizmy (třeba srnčí, které ji spásá).

Taková je scéna, jejíž odraz v legislativě jsme se pokusili popsat v již poněkud zastaralé zprávě (Vesmír 77, 545, 1998/10). Od té doby ke dvěma sloupům regulací - direktivám o práci s mikroorganizmy v izolovaném prostředí a o uvádění geneticky manipulovaných organizmů do přírody a na trh - přibyl třetí: nařízení předepisující označování „nových potravin". Osud tří sloupů legislativy je různý. První již obrůstá mechem, protože se všeobecně uznává, že běžně používaná pravidla bezpečnosti práce s mikroorganizmy řeší celou problematiku práce v izolaci. Skutečně významná je druhá direktiva, protože pokrývá faktická ekologická rizika, a nutno přiznat, že její zásluhou dosud nevznikla při používání geneticky manipulovaných organizmů žádná škoda.

Nařízení o označování potravin je křečovitou snahou evropských zákonodárců uklidnit veřejnost vystrašenou dezinformační kampaní o „tajemném nebezpečí", které se skrývá v potravinách vyrobených z transgenních plodin. Zatímco 150 milionů Američanů a Kanaďanů, od kojenců po seniory, jí tyto potraviny bez obav (a bez následků), Evropa bude vydávat (z kapes spotřebitelů) velké prostředky na značení, o kterém nikdo neví, podle jakých kritérií se má provádět a jakou informaci spotřebiteli poskytne. Za pověrčivost se platí.

Direktivy a nařízení jsou závazné pro členy Evropské unie, ale evropské státy usilující o členství nebo obchodující s EU se jim snaží přizpůsobit. Z hlediska obchodu je důležité, aby tyto státy mezi sebou harmonizovaly základní předpisy, a o to se snaží regionální organizace UNEP (Program životního prostředí OSN). V rámci těchto snah vznikl i návrh českého zákona, který bude patrně projednán vládou dříve, než vyjde tento příspěvek. Na jeho dalším zpracování se podílí kolektiv Vysoké školy chemicko-technologické, který je jistě garantem, že zákon při nezbytné harmonizaci s EU a zachování předběžné opatrnosti vytvoří příznivé prostředí pro rozvoj a aplikaci moderní biotechnologie.

Ještě stále jsem na Katedře mikrobiologie a genetiky jako emeritní profesor biofyziky. Na této katedře jsem dospěl k MS v průmyslové mikrobiologii, PhD v půdní biologii, v radiační biologii po práci na Michiganské Státní universitě získal docenturu a profesuru. Pobyt na MSU mi přinesl významný zlom - jeden neúspěch v biofyzikálním projektu nás přivedl k objevu cytostatických účinků komplexů platiny a posléze zavedení jejich výroby i u nás. Při normalizaci coby její překážka na univerzitě jsem nalezl asyl na Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, kde jsem se svými příteli - aspiranty - strávil 19 let. Pracovali jsme na biologii a lékařských aplikacích polymerů. Po obnově normálních poměrů 1989 jsem do důchodu řediteloval Biotechnologický ústav UK. Vším, čím jsem byl, jsem byl rád, včetně funkcí v komisi pro lékařské pomůcky, v zahraniční komisi Svazu Studentů i komisi MŽP pro geneticky modifikované organismy a produkty. 

Jaroslav Drobník    

Poté, co francouzský výzkum ukázal, že se u krys živených geneticky modifikovanou kukuřicí firmy Monsanto rozvinuly nádory, rozhodli se ruští vědci uskutečnit svůj vlastní, veřejný pokus. Tato unikátní reality show s krysami má prokázat nebo vyvrátit tvrzení o škodlivém vlivu GMO potravin na zdraví.

Zdroj: Revealed: Monsanto GM corn caused tumors in rats

Kdybychom žili v souladu a v harmonii s přírodou, nemuseli bychom vystavovat živé bytosti takovémuto bolestnému utrpení. Lidičky, co jsme to za hovada?

Další články Jaroslava Drobníka: Orgánová forma

Pane Drobník, vším, čím jste byl, jsem velice znepokojen, hlavně funkcí v komisi MŽP pro geneticky modifikované organismy a produkty. Moje důvody jsou postaveny na poznání a zkušenostech, nikoliv na falešné víře ve "vědecké" řešení často postrádající základní prvky humánnosti. Viz Vaše vyjádření v článku Orgánová forma k translataci zvířecích orgánů lidem. Doktore, ptám se Vás, nejsou toto důsledky geneticky modifikovaných potravin? Shiloh Pepin se narodila s syndromem mořské panny.

Výsledky laboratorních testů GMO- varování pro všechny

Actimel - informativně Oteřít

Vědec, který objevil ohrožení zdraví od GMO, byl okamžitě vyhozen a jeho tým rozpuštěn

Ač se tomu v současnosti těžko dostane mediální pozornosti, tak renomovaný britský biochemik, který v roce 1998 odhalil šokující pravdu o tom, jak geneticky modifikované organismy (GMO) způsobují poškození orgánů, poruchy reprodukce, dysfunkce trávení, snížení imunity a rakovinu, kromě spousty dalších problémů, byl okamžitě vyhozen z práce a výzkumný tým, který mu pomáhal, byl rozpuštěn během 24 hodin od okamžiku, kdy byla tato zjištění publikována.

Arpád Pusztai, který je považován za jednoho z nejrespektovanějších a nejučenějších biochemiků na světě, po tři roky vedl tým výzkumníků z prestižního skotského Rowett Research Institute (RRI) při studiu zdravotních dopadů nových GM brambor se zabudovaným Bt toxinem. (Dnes tohoto vědce jen těžko budete hledat na netu. Cenzura dělá své. A lobby také. Strach nadnárodních společností z ohrožení svého postu je doslova šílený.)

K velkému překvapení mnohých objevil tento tým, že v rozporu z průmyslovou rétorikou v Bt bramborech spočívala příčina těžkých zdravotních poškození testovaných krys, což byl fakt, který rychle pronikl do médií kvůli obavám o zdraví veřejnosti.

Ale místo aby byl za své poctivé hodnocení těchto geneticky modifikovaných brambor veleben, byl Pusztai se svými kolegy pronásledován průmyslem podporovanými vládními úřady včetně britského premiéra Tonyho Blaira, jehož úřad, jak bylo odhaleno, tajně kontaktoval RRI jen pár hodin poté, co Pusztai a jeho tým v televizi oznámili výsledky své studie. Pusztai byl za tuto pravdomluvnost okamžitě vyhozen ze svého místa a jeho tým odvolán ze svého zařazení v této škole.

Egyptský výzkum dospěl k podobným výsledkům - GMO způsobují těžká, dlouhodobá poškození zdraví

Jak nedávno ohlásil Egypt Independent, tak podobný výzkum Husseina Kaouda z Káhirské university z Fakulty veterinární hygieny učinil také jisté fascinující, leč politicky nekorektní objevy o účincích GMO na organismus. Poté, co krmili devět skupin krys různými kombinacemi GM sóji, pšenice a kanoly, tak Kaoud se svým týmem pozoroval, že tyto genetické jedy blokovaly u těchto zvířat normální funkce, čímž potvrdil Pusztaiho výzkumy.

„Zaznamenal jsem změny v různých orgánech, smrštění ledvin, změny v játrech a slezině s objevováním maligních částí v tkáních, a dále selhávání ledvin a krvácení do střev," řekl Kaoud o účincích GMO, které objevil na testovaných krysách. „Dotčeny byly i funkce mozku, i schopnosti učit se a zapamatovat si byly vážně pozměněny."

V případě Kaouda, jeho průlomová zjištění budou brzy vydána v respektovaných žurnálech Neurotoxicology a Ecotoxicology. Ale teprve se uvidí, zda vědecká komunita, která je silně pod vlivem biotechnologických zájmů, z větší části přijme tyto výsledky jako validní, nebo také přikročí k podobné vraždě reputace Kaouda a jeho týmu jako trest za porušení status quo.

To, co tohle jasně ilustruje, je samozřejmě fakt, že moderní vědu můžeme těžko považovat za nezávislé hledání pravdy, za „zlatý standard" interpretace a chápání reality, což se mnoho lidí ještě chybně domnívá. Pravda o GMO, jak byla odhalena spoustou nezávislých výzkumů, je taková, že přinejmenším bylo jejich bezpečnostní testování nepřiměřené, a přinejhorším smrtící. Avšak tato skutečnost zůstává zamlžena klamem díky korporativizované kultuře  pro-GMO ve vědeckém mainstreamu.

Další zdroje: ZDE, ZDE a ZDE

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: naturalnews.com

Vyhněte se geneticky modifikovaným potravinám:

říkají nám to jak lékaři, tak zvířata

Napsal Jeffrey M. Smith, Hippocrates Zdravotní ústav - Čtvrtek 16 září 2010

Farmář se šklebil, když návštěvníkovi říkal: „Sleduj to!" Zavolal na svá prasata, která zběsile běžela k němu na krmení. Ale když nabral zrní a hodil ho na zem, prasata k tomu přičichla a pak vzhlédla na farmáře se zmateným očekáváním. Farmář pak nabral zrní z jiného pytle a hodil ho poblíž prasatům, která se k němu seběhla a rychle ho sežrala.

Farmář řekl: „To první zrní je geneticky upravené. Nedotknou se toho."

Nejsou to jen prasata, která se zříkají geneticky upravených organismů (GMO). V Jižní Africe kuřata Strilli Oppenheimer nežerou geneticky upravenou kukuřici. Většina buvolů v Haryana v Indii odmítá granule ze semen bavlníku vyrobené z GM bavlny. Husy migrující přes Illinois se pásly pouze na částech sojového pole, kde nebyly GMO. Když měli na výběr, tak losi, vysoká, mývalové a krysy ti všichni se vyhýbali GMO. A dokonce i během nejchladnějších dnů iowské zimy veverky, které pravidelně chroupají přírodní zrniny, se odmítly dotknout GM druhů.

Jeden skeptický farmář, který se o veverkách dočetl, chtěl vidět na vlastní oči, jestli je to pravda. Koupil pytel GM kukuřice a pytel přírodní a nechal je ve své garáži do zimy. Ale když si pro pytle zašel, myši udělali ten experiment za něj. Prožrali se do pytle s přírodní kukuřicí a sežrali ho; GM klasy byly nedotčené.

Lékaři předepisují - žádné GMO

Nikdo neví, proč zvířata odmítají GMO, ale podle prohlášení Americké akademie environmentální medicíny (AAEM) z r. 2009, když GM potravu žerou laboratorní zvířata, není to nic hezkého.

„Několik studií na zvířatech uvádí závažná zdravotní rizika související s GM potravou," uvádí dokument o politice AAEM, který konkrétně zmiňuje neplodnost, imunitní problémy, zrychlené stárnutí, regulaci inzulínu a změny v hlavních orgánech a gastrointestinálním systému, mimo jiných důsledků pojídání GMO. „Je toho víc, než příčinná souvislost mezi GMO potravou a negativnímu zdravotními následky," napsali. „Je zde kauzalita..."

Ačkoliv my lidé nemáme přirozený smysl držet se dál od GM potravin, postoj AAEM naznačuje, že bychom se měli u zvířat poučit. Tato proslulá lékařská organizace, která první poznala taková nebezpeční, jako potravinové alergie, chemickou citlivost a syndrom z války v Zálivu, vyzvala všechny lékaře, aby předepisovali diety bez GMO všem pacientům. Vyzvala také k moratoriu u GMO, dlouhodobým nezávislým studiím a označování.

Bývalá prezidentka AAEM dr. Jennifer Armstrong říká: „Lékaři pravděpodobně vidí důsledky u svých pacientů, ale musí vědět, jak klást správné otázky." Uznávaný biolog, dr. Pushpa M. Bhargaya, a mnozí další věří, že GMO mohou být hlavním původcem zhoršení zdraví v Americe od doby, kdy byly v r. 1996 GM potraviny zavedeny.

GMO na vašem talíři

Existuje osm GM plodin: sója, kukuřice, bavlna, canola, řepa cukrovka, havajská papája a pár cuketa a žlutá tykev. Dvěma hlavními dokdy, proč jsou rostliny upravovány, je umožnit jim buď pít jedy nebo vytvářet jedy.

Pijáci jedu se nazývají tolerantní herbicidy. Jejich DNA je doplněna o bakteriální geny, které jim umožňují přežít jinak smrtící dávky toxických herbicidů. Prvních pět plodin na seznamu jsou vůči herbicidům tolerantní odrůdy. Výrobci jedů se nazývají Bt plodiny. Vložené geny z půdní bakterie bacillus thuringiensis vytváří hmyz zabíjející pesticid, zvaný Bt toxin, v každé buňce rostliny. Ten se nachází v kukuřici a bavlně. Papája a tykev mají vloženy virové geny, aby vzdorovaly rostlinnému viru. Všechny GM plodiny mají nebezpečné vedlejší účinky.

Těhotné ženy a děti vystaveny velkému riziku

GM potraviny jsou obzvláště nebezpečné pro těhotné ženy a děti. Poté, co byly GM sójou krmeny samičky krys, většina z jejich dětí zemřela - v porovnání s 10% úmrtností u kontrolní skupiny krmené přírodní sójou. GM krmené děti byly menší a zřejmě neplodné. (1)

Varlata krys krmených GM sójou se změnila z normálních růžových na tmavomodré. (3) Myši krmené GM sójou měly pozměněné mladé sperma. (4) Embrya GM sójou krmených rodičovských myší měla změněnou DNA. (5) A myši krmené GM kukuřicí měli méně a menších dětí. (7)

V indické Haryana většina bizonů, kteří konzumovali GM semena bavlny, skončila s reprodukčními komplikacemi, jak předčasné vrhy, potraty a neplodnost; mnoho telat zemřelo. Asi dvacet amerických farmářů řeklo, že po jistých GM odrůdách GM kukuřice se tisíce prasat staly sterilními. Některá měla falešná těhotenství; jiná porodila pytle s vodou. Krávy a býci se také stali neplodnými.

Pojídání jedu v každém soustu

Když hmyz odhryzne z rostlin kukuřice a bavlny vytvořené tak, aby vytvářely Bt toxin, jeho žaludek se rozštěpí a zemře. Protože tentýž toxin je používán ve svém přírodním bakteriálním stavu farmáři jako postřik pro kontrolu hmyzu, biotechnologické společnosti tvrdí, že má historii bezpečného používání a že ho lze začlenit přímo do každé buňky rostliny.

Bt toxin vytvářený GM rostlinami je nicméně tisíckrát koncentrovanější, než přírodní Bt postřik, je navržen, aby byl toxičtější, má vlastnosti alergenu a nelze ho z rostliny smýt.

Navíc studie potvrzují, že dokonce i méně toxický přírodní postřik může být škodlivý. Když byl rozprašován letadlem, aby zabil bekyni velkohlavou ve Washingtonu a Vancouveru, asi 500 lidí oznámilo alergii nebo chřipce podobné příznaky. Stejné příznaky jsou nyní hlášeny tisícovkami zemědělských pracovníků manipulujícími Bt bavlnou z celé Indie.

GMO vyvolávají imunitní reakce

Expert na bezpečnost GMO dr. Arpad Pusztai říká, že změny v imunitním statutu jsou „konzistentní charakteristikou všech studií (na zvířatech)". Vlastní výzkum Monsanto vládou financovaných testů na hlodavcích krmených Bt kukuřicí zaznamenal výrazné imunitní reakce.

Brzy po zavedení GM sóji v Británii vystřelily alergie na sóju o 50%. Alergolog z Ohia dr. John Boyles říká: „Vždy jsem prováděl testy na alergii na sóju, ale nyní je sója geneticky upravená a je tak nebezpečná, že lidem říkám, aby ji nikdy nejedli."

GM sója, kukuřice a papája obsahují nové proteiny s alergickými vlastnostmi. Navíc GM sója má až sedmkrát více známého sójového alergenu. Možná je příčinou americké epidemie potravinových alergií a astmatu důsledkem genetické manipulace.

Zvířata umírají ve velkých počtech

V Indii za zvířata po sklizni pasou na bavlníku. Ale když ovčáci zavedli ovce, aby se napásly na Bt bavlně, tisíce jich zemřely. Vyšetřovatelé řekli, že předběžné důkazy „silně naznačují, že smrt ovcí byla důsledkem toxinu... s největší pravděpodobností Bt toxinu". V jedné malé studii ovce krmené Bt bavlnou zemřely všechny; ovce krmené přírodními rostlinami zůstaly zdravé.

Ve vesnici Andhra Pradesh se bizoni pásli na bavlně osm let bez incidentu. 3. ledna 2008 se 13 bizonů páslo na Bt bavlně poprvé. Všichni zemřeli do tří dnů. Bt bavlna je také spojována s úmrtími krav v Německu, a vodních buvolů a kuřat na Filipínách.

V laboratorních studiích zemřel dvojnásobek kuřat krmených kukuřicí Liberty Link; 7 ze 40 krys krmených GM rajčaty zemřelo do dvou týdnů. Tyto krysy odmítly tato rajčata žrát a musely být krmeny násilím.

Nejhorší zjištění ze všech - GMO zůstávají v nás

Jediná zveřejněná studie živení lidí odhalila, že dokonce i poté, co přestaneme jíst GMO, škodlivé GM proteiny se v nás mohou nepřetržitě množit; geny vložené do GM sóji se v našich střevech mění na bakterie a nadále fungují. Pokud se mění i Bt geny, pojídání GM popcornu může přeměnit naše zažívací baktérie na živé továrny na pesticidy.

Varování vládních vědců ignorována a popírána

Podle dokumentů zveřejněných na základě žaloby v letech 1991-1992 vědci z FDA opakovaně varovali, že GM potraviny mohou vytvářet alergie, jedy, nové nemoci a nutriční problémy. Ale Bílý dům agentuře nařídil, aby propagovala biotechnologii, a Michael Taylor, bývalý právník Monsanto, GMO politiku FDA vedl. Tato politika z r. 1992 - dodnes platná - prohlašovala, že ohledně bezpečnosti GMO nejsou potřeba žádné studie. Monsanto a další výrobci určují, jestli jsou jejich potraviny bezpečné. Taylor se později stal vice-prezidentem Monsanto a v r. 2009 byl Obamovou vládou znovu ustaven do FDA jako americký car pro potravinovou bezpečnost.

Považováni za pokusné králíky

Biolog dr. David Schubert ze Salk Institute říká: „Pokud existují problémy (s GMO), pravděpodobně se o tom nikdy nedozvíme, protože příčina nebude vystopovatelná a mnoho nemocem trvá velmi dlouho, než se rozvinou." 9 let po zavedení GM plodin v Americe v r. 1996 počet Američanů se třemi nebo více chronickými nemocemi vyskočil ze 7% na 13%. Počet alergií se zdvojnásobil za kratší dobu. A výskyt nízké porodní váhy dětí, neplodnosti a dětské úmrtnosti eskaluje. Ale bez nějakých klinických testů na lidech nebo poprodejního dozoru se nemusíme nikdy dozvědět, jestli ta či ona nemoc, jako autismus, obezita a cukrovka, je vyvolávána nebo zhoršována GMO.

Nemusíme čekat na další výzkum, abychom se poučili od zvířat a lékařů. Podívejte se do Non-GMO Shopping Guide (www.NonGMOShoppingGuide.com) kde se dozvíte, jak se vyhnout GMO. Dokonce i malý podíl lidí, kteří budou volit ne GMO výrobky, může potravinový průmysl donutit odstranit všechny GM přísady. Takže tím se nestaráte pouze o své vlastní zdraví, ale jste šetrní k prostředí a budoucím generacím - protože GMO vyvolává dlouhodobou pohromu i v našem ekosystému.

Odkazy:

1 www.aaemonline.org/gmopost.html

2 Irina Ermakova, "Genetically modified soy leads to the decrease of weight and high mortality of rat pups of the first generation. Preliminary studies," Ecosinform 1 (2006): 4-9.

3 Irina Ermakova, "Experimental Evidence of GMO Hazards," Presentation at Scientists for a GM Free Europe, EU Parliament, Brussels, June 12, 2007

4 Irina Ermakova, "Experimental Evidence of GMO Hazards," Presentation at Scientists for a GM Free Europe, EU Parliament, Brussels, June 12, 2007

5 L. Vecchio et al, "Ultrastructural Analysis of Testes from Mice Fed on Genetically Modified Soybean," European Journal of Histochemistry 48, no. 4 (Oct-Dec 2004):449-454.

6 Oliveri et al., "Temporary Depression of Transcription in Mouse Pre-implantion Embryos from Mice Fed on Genetically Modified Soybean," 48th Symposium of the Society for Histochemistry, Lake Maggiore (Italy), September 7-10, 2006.

7 Alberta Velimirov and Claudia Binter, "Biological effects of transgenic maize NK603xMON810 fed in long term reproduction studies in mice," Forschungsberichte der Sektion IV, Band 3/2008

8 Jerry Rosman, personal communication, 2006

9 See for example, A. Dutton, H. Klein, J. Romeis, and F. Bigler, "Uptake of Bt-toxin by herbivores feeding on transgenic maize and consequences for the predator Chrysoperia carnea," Ecological Entomology 27 (2002): 441-7; and J. Romeis, A. Dutton, and F. Bigler, "Bacillus thuringiensis toxin (Cry1Ab) has no direct effect on larvae of the green lacewing Chrysoperla carnea (Stephens) (Neuroptera: Chrysopidae)," Journal of Insect Physiology 50, no. 2-3 (2004): 175-183.

10 Washington State Department of Health, "Report of health surveillance activities: Asian gypsy moth control program," (Olympia, WA: Washington State Dept. of Health, 1993).

11 M. Green, et al., "Public health implications of the microbial pesticide Bacillus thuringiensis: An epidemiological study, Oregon, 1985-86," Amer. J. Public Health 80, no. 7(1990): 848-852.

12 Ashish Gupta et. al., "Impact of Bt Cotton on Farmers' Health (in Barwani and Dhar District of Madhya Pradesh)," Investigation Report, Oct-Dec 2005.

13 October 24, 2005 correspondence between Arpad Pusztai and Brian John

14 John M. Burns, "13-Week Dietary Subchronic Comparison Study with MON 863 Corn in Rats Preceded by a 1-Week Baseline Food Consumption Determination with PMI Certified Rodent Diet #5002," December 17, 2002
www.monsanto.com/monsanto/content/sci_tech/prod_safety/fullratstudy.pdf

15 Alberto Finamore, et al, "Intestinal and Peripheral Immune Response to MON810 Maize Ingestion in Weaning and Old Mice," J. Agric. Food Chem., 2008, November 14, 2008

16 See L Zolla, et al, "Proteomics as a complementary tool for identifying unintended side effects occurring in transgenic maize seeds as a result of genetic modifications," J Proteome Res. 2008 May;7(5):1850-61; Hye-Yung Yum, Soo-Young Lee, Kyung-Eun Lee, Myung-Hyun Sohn, Kyu-Earn Kim, "Genetically Modified and Wild Soybeans: An immunologic comparison," Allergy and Asthma Proceedings 26, no. 3 (May-June 2005): 210-216(7); and Gendel, "The use of amino acid sequence alignments to assess potential allergenicity of proteins used in genetically modified foods," Advances in Food and Nutrition Research 42 (1998), 45-62.

17 A. Pusztai and S. Bardocz, "GMO in animal nutrition: potential benefits and risks," Chapter 17, Biology of Nutrition in Growing Animals, R. Mosenthin, J. Zentek and T. Zebrowska (Eds.) Elsevier, October 2005

18 "Mortality in Sheep Flocks after Grazing on Bt Cotton Fields-Warangal District, Andhra Pradesh" Report of the Preliminary Assessment, April 2006, www.gmwatch.org/archive2.asp

19 Personal communication and visit, January 2009.

20 Jeffrey M. Smith, Genetic Roulette: The Documented Health Risks of Genetically Engineered Foods, Yes! Books, Fairfield, IA USA 2007

21 Arpad Pusztai, "Can Science Give Us the Tools for Recognizing Possible Health Risks for GM Food?" Nutrition and Health 16 (2002): 73-84.

22 Netherwood et al, "Assessing the survival of transgenic plant DNA in the human gastrointestinal tract," Nature Biotechnology 22 (2004): 2.

23 See memos at www.biointegrity.org

24 Kathryn Anne Paez, et al, "Rising Out-Of-Pocket Spending For Chronic Conditions: A Ten-Year Trend," Health Affairs, 28, no. 1 (2009): 15-25to be force fed
Source: https://hippocratesinst.org/avoid-genetically-modified-food

Zdroj: Jeffrey M. Smith, Hippocrates Health Institute

Deformed, Mutated, Genetically Modified Animals Part 1!
Deformované, Mutované, geneticky modifikovaných zvířat část 1!

Informační odkazy:

https://hobby.idnes.cz/automaty-nabidnou-misto-rozredeneho-latexu-prave-mleko-p2r-/hobby-domov.asp?c=A090918_071133_hobby-domov_bma

https://zdravi.idnes.cz/zdravi.asp

https://www.emulgatory.cz/

https://www.spotrebitele.info/

https://instinkt.tyden.cz/rubriky/tema/popelnice-evropy_24549.html

https://ekonomika.idnes.cz/sest-otazek-o-nahrazkach-088-/test.asp?c=A080425_961522_test_kam

https://zdrava-vyziva.abecedazdravi.cz/ceske-potraviny-sama-nahrazka

Závěr

Protože ve veřejném stravování-restauracích, pizzeriích, asijském bistru, Macdonaldu a jiných se požívá nekontrolovatelné množství škodlivých éček a škodlivých zvýrazňovačů chuti, alespoň pro vaši kuchyni mohu s čistým svědomím doporučit níže uvedené odkazy na chutné a zdravé recepty, kromě receptur obsahující sóju. Přeji dobrou chuť.

Vaříme dětem

Tak alespoň Něco k jídlu

JEZTE  ZDRAVĚ,  JDE  TO  HRAVĚ ...projekt o lidech pro lidi... na www.moudrasova.eu

Proč nám nechutnají Hypermarketové rajčata?

Rajče se sklízí ještě zelené. Pak je uloženo do velkoskladů, kde je podchlazeno při teplotě do deseti stupňů. Cílem je zpomalit proces dozrávání o zhruba dva týdny a tím oddálit krajní termín ideální konzumace.
Jenže následný osud rajčete je mnohem závažnější a také méně známý. Aby byla rajčata zbavena eventuelních bakterií, projdou chlorovou koupelí. I když v ní pobudou jenom dvě minuty, přesto část této tekutiny vstřebají.
Absorpce se usnadňuje zejména tehdy, je-li na některém místě porušena slupka.
Pak přichází dvou až třítýdenní pobyt v komoře pro dozrávání. A právě v tomto ovzduší naplněném etylénovým plynem nabírá rajče, podobně jako mnohé další plody, charakteristickou barvu.
Doporučuje se, aby tato fáze zrání nepřesáhla 72 hodin, protože pak by se na plodech mohly objevit houby. Jenomže toto doporučení je velmi často porušováno, protože je třeba dosáhnout přijatelné barvy u plodů sklízených ve stále ranější fázi vývoje, čili zelenější a zelenější.

Nyní začíná kosmetická fáze celého procesu. Aby rajče vypadalo lépe a lákavěji, využívá se umělého barviva. Než se rajčata vydají na pulty obchodů, je jim do kůže vstříknuto barvivo, které jim dodá jednotný vzhled.
Ještě než se rajče dostane na náš stůl a dřív než je položeno na pult, musí projít další procedurou, voskováním. Tím se zabrání vypařování vody, scvrkávání a vráskám a dužina rajčete se uchová tak dlouho, jak je to jen možné.
Některé deriváty vosků jsou z petroleje a další mohou být pro zjemnění obohaceny mýdlem.
O tom, co jíme, rozhodujeme sami.
Fuj - a to nám dávají bez ostychu.

Vědci zachraňují staré odrůdy jablek, které mizí ze sadů

Staré odrůdy jablek, které se dřív pěstovaly v sadech, téměř vymizely. Výzkumné ústavy vyvíjí nová - rezistenční jablka, která sice dobře chutnají, ale ve sklepech do jara nevydrží. Ovocnáři proto shánějí staré jablečné odrůdy po celé zemi. A zachránit se je snaží i vědci. "Sbírají a shánějí staré české odrůdy po celé republice. Protože ti naši staří dědové a strejci moc dobře věděli, co pěstují. Neměli sice jablka, která svítila a měla krásnou barvu, ale vydržela ve sklepě od podzimu do jara," vzkázal.

11. října 2010
Zdroj: Petr Broulík MF DNES