Zdraví je určitě pro každého rozumného člověka na prvním místě v pořadí důležitosti pro štastný, úspěšný, vyrovnaný a bezbolestný život. Tato kniha je napsaná tak, aby pomohla uvědomit si jednoduchý, ale účinný princip přírody, týkající se zdraví, který nás provází životem na každém kroku za všech okolností. Kouzlo tohoto principu spočívá v dokonalosti Boží podstaty, kterou si nosíme každý v jádru své duše (našeho Já). Můžete porozumět svojí duši, když volá po nápravě o pomoc pokaždé tiše, inkognito, čímž neprozrazuje naše slabosti okolí, pokud jsou pouze v oblasti negativního myšlení. Promítá-li se naše chybné myšlení do konání, pocit´ujeme důsledky na svém zdravotním stavu a ty již nelze vždy s úspěchem zakrývat. Dříve nebo později jsme donuceni s pokorou přiznat zdravotní potíže, které prozrazují déletrvající negativní chování vůči sobě i okolí. Přijmete-li tyto základní a neměnné podmínky pro zdraví, budete odměněni zdravím a moudrost Vám nedovolí obviňovat kohokoliv ze svého špatného zdravotního stavu. Respektování a naplnění potřeby duše pro její růst Vám navrátí zdraví a obdaruje pokojem a radostí i Vaše nejbližší. Vaše zdraví Vám bude odměnou za nesobecké konání provázené pochopením, tolerancí, snášenlivostí, přejícností, pokorou a ostatními projevy lásky. Protože jenom z lásky se odvíjejí všechny pozitivní vlastnosti, které v konečné podobě přinášejí pozitivní emoce harmonizující a uzdravující organismus, čímž nás potom činí lepšími i pro okolí. A to snad stojí za to ustoupit ze svých starých zásad a mylného přesvědčení o podmínkách pevného zdraví. At´ toto poznání je světlem Vaší budoucnosti a posílí Vám touhu žít.

Autor

Vaše názory: (nejnovější nahoře)

06.04.2013 Mirek Šmíd napsal(a):
Tato kniha je opravdu perla. Je velká škoda ,že není již k sehnání ( důvodem není nezajem o ni,ale spíše to ,že někomu muže její vydání vadit).Lze ji přečíst pouze v PDF na osobní stránce autora,

18.02.2010 Šárka napsal(a):
Knížka není špatná, ale pro člověka, který Vyšší Sílu nevidí přímo ve formě BOHA, možná trochu špatně zkousnutelná.

03.04.2008 Míša napsal(a):
Kniha, která mi otevřela dveře do duchovního světa. Kniha, která mi dala sílu řešit své problémy - nehledat neustále pomoc jinde, ale nacházet ji u sebe, umět se udzravit myslí, postojem. Mockrát za ni děkuji a doporučuji všem.

13.11.2007 Marketa napsal(a):
Trochu zklamani. I kdyz obecne pravdy se maji opakovat a pripominat porad, a v tom knizka dobra je, presto mi chybel trochu hlubsi, konkretnejsi a hlavne systematictejsi pohled a zamysleni nad necim, co jsem jeste nikde jinde necetla ci neslysela. Takto to bylo jen "opacko nauky ze 3.tridy". Dle obalky i nazvu jsem cekala, ze autor bude jednotlivym emocim a cakram venovat vic nez jen 2 stranky.Kazdopadne je vsak kniha mila,vtipna!!!a s dobrym umyslem,coz je potreba docenit.

21.08.2007 Pavla Zdražilová napsal(a):
Takováto knížka chyběla na trhu. Je zde průřez informací v základním podání í bez zbytečného rozvádění do podrobností. Kniha nám předvádí souvislosti, které nás učí spojovat tak, abychom pochopili, proč jsme vlastně onemocněli nebo proč se nám stal ten,či onen úraz. Zároveň nás seznamuje s funkcí všech čaker a jejich vlivem na zdraví i na vnitřní orgány. Doporučuji přečíst.

15.06.2007 Martina Haverova napsal(a):
Velmi dobře, lidsky i citlivě napsaná kniha. Podobně jako Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí (autor Miroslav Hrabica).Vřeledoporučuji obě. Martina H.

27.04.2007 Zdenka napsal(a):
Mám radost, že se ke mě dostalo něco tak poučné, čisté, láskyplné. Dostalo se mi plno odpovědí, jako určitě i mnoha dalším čtenářům. Doporučuji.

20.03.2007 Pavol napsal(a):
Tato knížka uvádza čitateľa do poznatkov o ľudskej energii a čakrách, do toho, čo je to vitalita a odolnosť a aké sú liečivé možnosti človeka. Nájdete tu mnohé inšpirujúce myšlienky a informácie. Doporúčam.

17.03.2007 Petr napsal(a):
Trošičku náročnější počteníčko, ale vracím se k této knížce rád. Lze ji číst i od konce. Tím je zajímavá. Doporučuji přečíst.

23.02.2007 Lenka N. napsal(a):
Hanko, děkuji za vyjádření názoru. Opravdu výborná, zařadila jsem si ji mezi nejoblíbenější knížky. Lenka

26.01.2007 Dagmar napsal(a):
Tato knížka vyšla 21.září v loňském roce a v lednu se již objevila jako druhá nejprodávanější, což potvrzuje zájem čtenářů. Určitě by neměla chybět v žádném knihkupectví. Četla jsem ji čtyřikrát.

21.01.2007 Hanka napsal(a):
Výborná knížka, moc mi pomohla. Myslím, že by neměla chybět v knihovně. Jejím přečtením neuděláte chybu.

19.01.2007 Franta napsal(a):
Opravdu poučné. Vřele doporučuji všem, kteří jakkoliv trpí.

---

Emoce, které nám způsobují nemoci

• až lidé přijmou poznání o smyslu reinkarnace ovlivňující naše životy podílející se tak na vyšší spravedlnosti i růstu, budou blíž k lásce
• až se lidé sami přesvědčí o škodlivých důsledcích svého myšlení i chování neslučitelném s vyšší duchovní rovinou, budou blíž ke zdraví
• až si lidi přiznají, že utrpení provázející je v podobě různých nemocí, neštěstí a tragedií si způsobují sami vlastním přičiněním, je-li chování v rozporu s Vyšší duchovní rovinou, budou blíž k moudrosti; teprve potom budou mít příležitost zbavit se strachu, hněvu, nenávisti a nesnášenlivosti, závisti, nepřejícnosti, kritizování i pomlouvání, protože poznají moudrost 
• teprve potom porozumí falešnému konání, pokrytectví a zavádění neetických norem morálky; poznají odpuštění 
• teprve potom pochopí zbytečnost i nesmyslnost brát spravedlnost do vlastních rukou, protože je tam poznání a modrost nepustí 
• teprve potom pochopí, proč Bůh dopouští tolik krutosti, „nespravedlnosti" i „nevinného" utrpení, protože je osvítí světlo pravdy 
• teprve potom pochopí dokonalost stvoření a tím nepotřebné Boží zasahování do zákonů stvoření
• teprve potom budou zdraví na těle i na duši
• teprve potom udělají první krok k osvícení - lásce, moudrosti i pokoře.

Autor

 

Knihkupectví Hledající

Jan Jelínek

- Zpravodaj 6/07

Rozhovor s Janem Vašem

(léčitelem, autorem a nyní i vydavatelem)

JJ: Před nedávnem Vám po první knize Emoce, které nám způsobují nemoci vyšla již druhá kniha Nemocné ego, nejrozšířenější choroba. S potěšením musím konstatovat, že se jedná o názvy velmi výstižné a korespondující s obsahem knih, které se směle zařadily mezi vlajkové lodě našeho knihkupectví. Povězte nám prosím, je-li to možné, kde se objevil impuls knihy napsat a poté též vlastním nákladem vydat.

 

JV: Většina mých klientů neměla základní informace v této oblasti a pokládal jsem za ztrátu času neustále dokola vysvětlovat jedny a ty samé skutečnosti. Pokud si přejeme, aby se nám nemoc nevracela, třeba v jiné, někdy horší podobě, je nezbytně nutné odstranit příčiny, které vytváří podmínky pro nemoc. Proto jsem nejdříve napsal nejzákladnější informace na formát A4 a předával je v písemné podobě klientům. Dotazů však bylo tolik, že shrnutí problémů i při maximální stručnosti vyšlo na jednu knížku. Jelikož o to projevili zájem i lidé, kteří se o tom dozvěděli, rozhodl jsem se oslovit vydavatelství.

Podmínky pro vydání knížky od oslovených vydavatelů byly různé, ale pro mně, začínajícího autora, absolutně nepřijatelné a z toho důvodu jsem zahájil činnost vlastního vydavatelství.

JJ: Souvislost nemoci s dlouhodobým negativním smýšlením lze pochopit poměrně snadno. Jak by to však mohlo být v případě havárií a jiných náhlých úrazů? Myslíte, že i zde platí, že "nehoda není náhoda"?

JV: Nejsem zastánce různých filozofických teorií. Filozofická teorie nastupuje pokud chybí zkušenost, a máme nedostatek faktů. Pro mně je vodítkem opakující se skutečnost. V několika případech ze svého okolí jsem vypozoroval vzájemný vztah. Pro ilustraci uvedu případ ze života, zároveň se aktérce omlouvám, jako bych se omluvil každému kterého uvádím v příkladech.

Paní A. vždy přistupovala ke své práci velice odpovědně a ke svým kolegyním vstřícně, požádali-li jí o suplování po dobu nemoci či dovolené. S nastupující sezónou však byla již tak vyčerpaná, že hned v prvních čtrnácti dnech onemocněla a chřipka ji donutila vysadit z vysokého pracovního tempa. Po opětovném návratu do práce bylo její snahou co nejdříve se revanšovat kolegyním, dohonit "zameškané" a opět přijímala směny navíc. Do měsíce upadla při cestě do práce přímo na vrátnici podniku tak nešťastně, že léčba si vyžádala půl roku nohy v sádře. Ani toto memento, varovaní nezměnilo její dosavadní přístup a v následujícím roce ji šnek ve stroji pohmoždil ruku natolik, že má trvale omezenou hybnost dvou prstů i přes úspěšně provedenou operaci. Na dotaz proč strčila ruku do stroje za chodu odpověděla: "Bála jsem se, že se mi stroj ucpe, proto jsem chtěla hroudu suroviny vytáhnout, aby se nedostala do šneku." Přepracovanost, únava, strach, nízké sebevědomí, potřeba zviditelnění - jenom některé atributy nehod. "Nehoda není nikdy náhoda."

Ani v poslední době tak často medializované případy napadení osob psem nejsou náhody. Pes vidí, cítí negativní auru člověka. Nerozezná však, zda je způsobena strachem nebo negativní energií a cítí se ohrožen. Proto reaguje, jak reaguje - preventivně útokem se brání. Jenom cvičením psi mají vytvořenou bariéru a otupělou přirozenost a proto napadají člověka bez ohledu na stav aury. Mělo by nám být ponaučením, že žádný pes, který není vystaven strachu a stresujícímu prostředí neútočí a je nejlepším přítelem člověka...

A ještě malá poznámka k této otázce. Je až zarážející skutečnost, jak rychle se uchytila potřeba zbohatnout při různých lidských tragédiích, kdy se až s chorobnou touhou i u úmrtí hledá viník, kterého ženou před soud za hlasitého hysterického pokřiku i spoluúčasti veřejnosti s cílem využít této "jedinečné" příležitosti k nacpaní si všech kapes penězi. Velmi špatným příkladem je například případ z USA, kdy za příčinu smrti byla uvedena rakovina plic z dlouhodobého kouření a obžalovaná tabáková společnost a výrobce cigaret po vynesení rozsudku musela vyplatit pozůstalým milióny dolarů. Na jedné straně se ukazuje, jaká je to spravedlivá společnost stojící za právem jednotlivce a na straně druhé se tím podílíme na šíření hyenismu v nové podobě. Co jsme to za lidi?...

JJ: Cítí-li se někdo malý a bezbranný před (kupříkladu státní) mocí, je to jistě první krok k možným potížím v budoucnosti. Souhlasil byste s úvahou, že jakýkoliv pocit ohrožení je jakýmsi chapadélkem, za které nás zákonitě začne univerzum vyučovat? Je-li tedy takto položená otázka srozumitelná.

JV: Nejdříve k první části otázky. Pocit bezmoci - má dvě roviny.

První rovina "učitele" nám poukazuje, kudy bychom sami nikdy neměli jít, pokud cítíme vnitřní nesouhlas či nespravedlnost a toto si uložit do podvědomí jako měřítko i hranice, přes které se nechodí, protože škodí, a překročí-li se tato hranice, platí se za to vysoká "daň".

Druhá rovina "poznání" nám ukazuje, upozorňuje na dřívější naše nevhodné chování a prožitím si této zkušenosti nás posiluje i motivuje k hledání takového postoje, přístupu, který je přijatelný pro obě strany a v konečné podobě zanechává pocit jisté nezapomenutelné zkušenosti v pozitivní podobě. Pokud budeme hovořit o možných potížích v budoucnosti, měli bychom přehodnotit úhel svého pohledu, který je postaven na strachu a pocitu nízkého sebevědomí. Nikdy nebudeme zdraví jenom proto, že bydlíme vedle nemocnice. Duchovní svět nás chrání nebo nechá proto, jací jsme, nikoliv proto, do jakého šatu se oblékáme.

K druhé části otázky zda souhlasím, že pocit ohrožení je chapadélkem pro naše vyučování? Určitě ano, jinak by se nedalo hovořit o dokonalosti, spravedlnosti, milosrdenství, lásce a všem co nás činí lepšími.

Pocit ohrožení vždy poukazuje na chybu v našem konání. Tam, kde je čistota myšlení i konání, tam není již místečko, prostor kudy by k nám vstoupil pocit ohrožení. Více o tom píši čtenářům v druhé knize Nemocné ego, nejrozšířenější choroba.

JJ: Jste přesvědčen, že podle toho, jak člověk smýšlí a mluví lze také poznat, jaký je? Měli bychom svou mysl v tomto směru kultivovat?

JV: K první otázce velké Ano. Z člověka, typu Matky Terezy gamblera ani vraha neuděláme ani když ji ohrozíme na životě - to zkrátka nelze. Stejně tak nelze hovořit o zdravém smýšlení u lidí, kteří převážně vše kritizují a odsuzují a nic se jim nelíbí, pokud v tom nevidí záminku k hněvu. Je na každém, pro jakou cestu se rozhodne. V žádném případě nelze doporučovat, zda má kdokoliv kultivovat svoji mysl. Každý má svoji vlastní a neopakovatelnou cestu k poznání, hraje lépe nebo hůře svoji roli na prknech tohoto velkého divadla, které nazýváme životem, a je otázkou času, kdy sám přijede k závěru, že nastal čas na velké změny v sobě. Je nemyslitelné předpokládat že změníme svět nebo někoho k lepšímu. Na to musí přijít každý sám, že změní celý svět k lepšímu, změní-li se sám k lepšímu; když probudí v sobě dřímající člověčenství, lidství, lásku, úctu a ostatní ctnosti, které dělají z nás lidi laskavější, přejícnější, snášenlivější, čestnější a tím i vyhledávanější; krátce řečeno zlaté dušičky s citlivým srdíčkem.

JJ: Myslíte si, že televize, počítače a internet jsou novodobými modlami domácností nebo naopak dobrými společníky a služebníky?

JV: Na některé otázky neumím odpovědět kulantně protože by nebylo odpovězeno přesně a srozumitelně. Záleží kdo sedí u televize, počítače či internetu. Je to stejné jako nůž v rukou řezbáře, který jím vytváří okulibé dílo, kuchaře, který připravuje lahodný pokrm anebo naopak má-li nůž v rukou vrah s pocitem i nezvladatelnou touhou po pomstě či majetku.

Je nezvratitelnou pravdou, že dnes se stala televize nepřekonatelným prostředkem k zmanipulování širokých mas diváků za různými cíli. Převládají však cíle zneužívání mas k vlastnímu bezednému obohacování chamtivých stejně jako získávání příznivců mocichtivých vládců, kteří nejsou hodni ani zavázat tkaničku u bot těch, které ohlupují dezinformacemi a falešnými sliby. Prostota a počestnost mnoha takto zdezorientovaných lidí mnohonásobně převyšuje v duchovní rovině hodnoty pyšných, arogantních a strachem svírajících "představitelů" lidstva. Programové složení televizního vysílání více vypovídá o charakteru a povaze řídících a tvůrčích pracovníků než o stavu ve společnosti. Tam, kde nejvyšší duchovní hodnoty - atributy lásky - nahradí dolar, euro, koruna nebo jakákoliv měna, tam vždy musí dojít k úpadku charakteru. Honba za majetkem a touha po moci je neslučitelná s dobrotou a láskou stejně jako je neslučitelná smrt se životem. A to snad stojí zato mít otevřené oči a čistou mysl...

JJ: Připadá mi, že dříve býval život jednodušší, jelikož nebylo tolik možností, kudy se v žití ubírat. Dnešní doba nabízí takovou volnost, že je mnohdy obtížné se pro některou z cest rozhodnout. Často též můžeme postrádat nějaká rozhodná doporučení zvenčí. Může se pak stát, že jsme v otázce duchovních nauk jako pověstný Buridanův osel, který pošel hlady mezi dvěma kupkami sena, nemohla se rozhodnout ze které započne žrát. Souhlasíte?

JV: Mám pocit, že život byl za každé doby úměrně složitý, poplatný době i našemu přístupu. Rodíme se do takového prostředí, kde duše má příležitost růst a je jí poskytnuta cesta k poznání i pravdě a tvrdost i bolest, kterou pociťujeme na této cestě si volíme sami svým konáním. Naopak já se domnívám, že v dnešní době tržního mechanismu si nás společnost čím dál více svazuje a vytváří cílenou závislost, která prospívá jenom čertu. Duchovní svět nás tím důrazněji upozorňuje na nutné změny v nás. To nám může potvrdit skutečnost, že jenom pěkné mezilidské vztahy, vnitřní harmonie, pokoj v srdci, láska a úcta ke všemu bytostnému, pěknému, nám cestu zpříjemňuje a posiluje vůli žít. Takto nejsme vystaveni nejtvrdším zkouškám, když si rozum dá říct a potom se i zatvrzelé srdce otvírá a nejsou třeba tvrdší zkoušky, které můžeme vnímat jako životní překážky či tragedie. Přijmout doporučení zvenčí není nejšťastnější volba. O tom nás přesvědčují děti, když se brání ze své přirozenosti poslechnout rady. Ideální je slyšet hlas své duše, svého duchovního průvodce a včas reagovat na varovná znamení, která nám poskytují. A hlas svědomí nám má být ředitelem i ochráncem. K tomuto tématu píši ve třetí knize Co vám lékař neřekne, aneb kdy k léčiteli, která vyjde v roce 2008. Protože v každé době jsou určité oblasti, o kterých se nesmí psát, "protože ohrožují mocné", je povinností autora to napsat mezi řádky.

Co se týče duchovních nauk. Mají nám sloužit jako dopravní prostředek, který urychlí cestu k poznání, pravdě a růstu. Nemá nás však svazovat, činit závislými, vnucovat slepou víru a omezovat a bránit v přijímání nového. Každé duchovní učení se stává prospěšné, zachováme-li si chrám Boha - který nosíme v sobě - čistý, tichý a prosvětlený láskou. Jenom tak nejsme zatíženi volbou, směrem ani učením, které je poznamenáno více vnějšími formalitami (vyhovující vnitřním požadavkům, předpisům), které lidi spíše rozdělují než sbližují.

JJ: Jako jeden z mála jste mi přislíbení rozhovoru podmínil tím, že záleží na tom, jakým směrem se otázky budou ubírat. Cením si toho, neboť vidím, že Vám záleží na nezkresleném obrazu Vašeho konání, což i já považuji za důležité. Stalo se Vám, že jste se rozhodl nějaký rozhovor odmítnout?

JV: Zatím žádný rozhovor jsem neodmítl. Nepřijal jsem však několik nabídek jako přednášející na různých ezoterických festivalech např. v Bratislavě, Plzni či v Praze a to z časových důvodů, za což se tímto zároveň omlouvám. Ten, kdo má zájem i potřebu seznámit se s mým pohledem, přístupem i názorem v této oblasti, může se to dozvědět po přečtení mých knížek, které jsou ovlivněny co do obsahu i rozsahu nejenom dosavadní klientelou, ale dnes i širokým přispěním dotazů z řad čtenářů. Naopak velice rád jsem odpověděl na Vaše otázky. Nerad slibuji cokoli předem. Asi jsem zbytečně polekaný tím, že mám uloženy v podvědomí nepříjemné praktiky televizních moderátorů, kteří tlačí diskutujícího do jemu nepříjemných situací. Dnes již vím, že existují lidé, kteří nevnucují, ale pouze nabízí a to je příjemné pro obě zúčastněné strany, zvlášť když výsledek je pozoruhodný a splňuje svůj přínosný účel.

JJ: Zkusím tedy otázku možná hodnou odmítnutí: Erotika je citlivé a podle mého názoru velmi intimní téma. Jaký máte názor na její devalvaci v důsledku masového zneužívání kupříkladu v reklamě?

JV: Nejsem puritán. Puritánství je lidské měřítko přijaté určitou společností. Co je absolutně nepřijatelné pro zdravě smýšlejícího Evropana, to může být samozřejmostí pro zdravě smýšlejícího Eskymáka. Co se týká erotiky a morálky s ní související je to různé. Co je u některého národa vrchol nemorálnosti v erotice, to u jiného může být vnímáno jako projev maximální vstřícnosti, přejícnosti a tolerance. Erotika není znehodnocovaná reklamou. Erotika patří do zdravého života člověka stejně jako pravidelná strava, smysluplná práce, odpočinek nebo psychická očista i přiměřená hygiena. Použije-li autor oblast erotiky pro účely reklamy, je něco v nepořádku s autorem nebo zadavatelem reklamy či jejich hlavičkou, nikoliv s erotikou. Tu nelze znehodnotit. Erotika si vždy zachová svoji krásu a hlavně v případech, vychází-li z krásného vztahu, je provázena láskou nebo někdy jen vzájemnými sympatiemi. Určitě jste také četl, že někdy je krásnější erotický zážitek vyplývající z pouhých vzájemných sympatií než odvíjející se z veliké lásky. Degradace, znehodnocení či pokles nastává u osoby, která použije erotiku k zvrácenému způsobu projevu. Negativní emoce z erotiky můžeme mít i v případě pokud je nám vnucovaná například prostřednictvím televize v nevhodném okamžiku, anebo nás v těchto okamžicích přivádí do nepříjemných situací či nepříjemně nám zasahuje do výchovy našich dětí. Ba naopak, jako léčitel manželům po čtyřicítce doporučuji dovybavit společné spaní videem nebo přehrávačem DVD a pestrou škálou filmů s erotickou tématikou. Mám zkušenost, že tam, kde docházelo k omezování se v sexu - ve stáří nastupují častěji problémy s prostatou než v případech, kdy ßexu" bylo dostatek. A to se vyplatí včas přehodnotit...

JJ: Na závěr bych se Vás optal, zda máte nějaké oblíbené knihy, které Vás posilují a chtěl byste je našim čtenářům doporučit.

JV: Je jéj, těch je! Oblíbených knih mám mnoho. Rád čtu o Bibli, prorocích či Ježíši Kristu i v jiných knihách než v Bibli, i když jsem ji četl několikrát a vracím se k ní stále. Víte, i skleróza má svoje pozitivní stránky, když se dostaví, stačí Vám potom tři knížky, protože když dočtete třetí, začnete u první a vnímáte ji jako novinku. Také se vracím ke knížkám: Buddha a jeho učení, Jak poznat Boha od Deepaka Chopry, Spojení s Bohem od Antonyho de Mello, zajímavý je Korán, poučný Abd-ru-shin svojí Ve světle pravdy. Nelze opomenout Mein Kampf od Adolfa Hitlera - to je výprask pro duši, nutí čtenáře přemýšlet, ale nedá se číst jedním dechem, to bych neustál... Ale pro stručnost rád čtu knížky od autorů Alexandera Svijaše, Osho, Sri Chinmoye, s úctou i pokorou se skláním před knížkami Jeho svatosti dalajlamy stejně jako před Senecou i ostatními filozofy a už toho nechám, protože to nevypadá dobře.

Vašim čtenářům se velice těžko doporučují knížky ze dvou důvodů. První je, že máte neskutečně široký sortiment a opomenout byť jednu jedinou kvalitní knížku se vyrovná s dopuštěním se hříchu. A druhým důvodem je různá úroveň poznání i zaměření Vašich zákazníků; to co jeden odloží jako nezajímavé, jiný dokáže přečíst třikrát po sobě. I mně se to stává, koupím si knížku a po dvaceti přečtených listech ji odložím s myšlenkou na "věčné časy" a ejhle, za rok na ni "náhodou" sáhnu a spolknu ji jako zralou malinu, ani ji nepřežvýkám, jako pořádný knihomol. Číst nám pomáhá pěstovat si v sobě dobro a potom nejsme odkázáni na požírání splašků tohoto světa... A vůbec, nečíst se podobá pomalému umírání, ale není to těžká smrt, obyčejně se tato smrt přežívá! Ale to Vašim zákazníkům jistě nehrozí, protože, kdo jedou začne číst, jen velice zřídka toho nechá, má-li k dispozici takový široký sortiment, jakým disponujete ve Vašem knihkupectví.

JJ: Děkuji Vám za rozhovor.

JV: Já děkuji Vám za nabídku, zájem i vstřícnost, která Vás provází po celou dobu co jsem Vás poznal a při této příležitosti Vám přeji Bohem požehnané zdraví i radost a uznání od těch, pro které pracujete.

Zdroj: https://www.hledajici.cz/rozhov_3.htm

   Milí čtenáři, veřejnost zajímající se o alternativní způsob léčby dnes naštěstí změnila svůj dřívější cynický postoj za více objektivní. Přispěly k tomu i osobní zkušenosti klientů s účinností této léčby. Není potřeba zbývající nevěřící přesvědčovat o výhodách alternativní medicíny. Každému je daná příležitost, až nastane ten správný čas. Zdá se, že i názor představitelů školské medicíny se začíná zvolna měnit k lepšímu a připouštějí, že některé alternativní metody jsou skutečně pro zdraví člověka účinné, přitom šetrné a nemají alternativu. Jsou nenahraditelné jiným způsobem (například klasickou medicínou exorcismus, harmonizace čaker a podobně). Nechci uvádět v pochybnost vědecké základy medicíny, ale do těch metodické postupy nepatří. V oficiální medicíně zavedené metody postrádají vnímání člověka jako harmonický stav těla a mysli coby nedělitelného celku a zaměřuje se na bezchybné fungování jednotlivých tělesných orgánů. To potvrzují i chirurgické zákroky od běžné extrakce mandlí, přes výměnu kloubů až po implantaci kardiostimulátoru nebo defibrilátoru. Z tohoto hlediska se tedy jeví dosavadní, dalo by se říci „opravárenské" pojetí medicíny jako finančně velmi náročné a proto až dogmaticky bráněné. Virům, bacilům, karcinogenům se určitě nevyhneme, ale můžeme se vyhnout negativním přístupům, které uvolňují spouštěcí mechanismus i těch nejtěžších nemocí. Nemohu ani nechci popírat účinnost mnohých léčiv vyráběných farmacií. Měl bych však zdůraznit, že alternativní medicína se více zaměřuje na odolnost organismu, hormonální i energetickou rovnováhu, při léčení věnuje pozornost celku. Neméně důležitou pozornost věnuje také přetížení psychickému i fyzickému a to i po stránce stravování. Jistě zastánci alternativní medicíny mají nemalý podíl na šíření důležitých informací týkajících se škodlivosti některých takzvaných éček pro lidský organismus a varují veřejnost před nadměrnou konzumací potravin, které je často zbytečně obsahují. Dnes již mnoho lidi má osobní zkušenosti s alternativní medicínou a výsledky, kterých léčitelé dosahují nejsou tedy v žádném případě náhodné a u léčitelů s prokázanými senzibilními vlastnostmi nemohou být ani nesprávné. Ale přesto každou nemoc, která je podezřelá z toho, že by mohla být vážnější (rozumí se tím některé infekční nemoci, podezření z náhlých srdečních příhod, rakoviny a podobně) má vyšetřit a léčit lékař. Přírodní léčba může pouze pomoci v léčení pro její pozvolný účinek. Proto nebudeme zkoušet přírodní léčbu u některých nakažlivých onemocnění, úrazů a náhlých příhod, ale obrátíme se na lékaře hned (některých nakažlivých píši proto, že například chřipku sem nezařazuji). Od přírodních a alternativních postupů si nebudeme mnoho slibovat při zhoubných onemocněních, mohou hrát podpůrnou roli tam, kde není v těchto případech pomoc klasickou léčbou, protože praxe ukázala, že v těchto případech alternativní způsob a jeho působení i na dálku umožní v některých případech prožít bezbolestné poslední dny života. Zvláště opatrní musíme být u těhotných žen a u malých dětí. V těchto případech budeme šetřit i bylinnými čaji. Diagnostika nemoci samotným pacientem může být velmi nebezpečná, protože různé vážné choroby se mohou projevovat symptomem (příznak nemoci) mnohem méně závažné nemoci. A co je mnohem vážnější a do jisté míry smutné, že „profesionálové" s výrobci léčiv prostřednictvím televize a tisku vybízejí nemocné jít touto cestou svoji dravou, často zavádějící reklamou. Podněcují tím cestu s naprostou absencí odborného vedení i kontroly zdravotního stavu. Zde je namístě veřejně odmítnout takovouto „péči o zdraví". Tento způsob poukazuje na chorobný zájem výrobců zajistit si maximální odbyt a s tím související finanční zisk. A zatím, v nejbližších dnech nelze ani očekávat celkově změnu k lepšímu, jelikož hlavy mocných v této oblasti jsou zaneprázdněné tím, aby svou inteligenci hanebně využili k zachování si získaného postu a moci.... Osobně odmítám vylučovat fakta, určité aspekty skutečností jenom proto, že nejsou „vhodné", že přesahují hranice stanovené používanými teoriemi nebo vědou. Ale k čertu, věda není přece posvátná kráva, je možné ji povalit a uvolnit, umožnit cestu. Netvrdím, že věda je marná. Často však dokazuje, co je nemožné dělat a v medicíně to platí obzvlášť. S jakým úžasným zrakem sledujeme jak věda mění své tváře a mnohokrát ověřené, doposud podle ní, pro lidi prospěšné bere časem zpět. To bychom měli brát v úvahu vždy, předkládá-li nám své novinky za doprovodu chvalozpěvu a přitom si není jistá vedlejšími účinky a možnými důsledky při dlouhodobém užívání. Abychom se nestali „pokusnými králíky" v podobných případech, je moudré jít vědomou cestou životem tak, že se vyhneme nezbytné nutnosti zúčastnit se osobně. Snad tato kniha poukáže na takovouto vědomou cestu nebo poskytne základní informace či motivaci k hledání. Protože nevíme-li sami, jsme odkázáni na vědomosti ostatních. Jsme závislí na jejich vůli. A jakákoliv závislost nám způsobuje omezování a je spíše škodlivá nežli prospěšná. A týká-li se zdraví, platí to dvojnásob.

Autor

 

Pokyny k uzdravení

    Každému kdo mě požádá o pomoc (potřebuji celé jméno datum narození a adresu bydliště s uvedením stručného sdělení, co ho trápí - slouží mi to k zaměření pozornosti správným směrem) sdělím emailem skutečné příčiny způsobující potíže a uvedu pořadí v jakém je potřeba stav napravit. Potřebné si najde v pokynech, které pošlu na uvedenou adresu. K této službě patří i průběžná kontrola, zda příčina byla dostatečně napravena, anebo je potřeba uvedené opakovat. Například někteří si nedokáží napoprvé řádně odstranit zdroj škodlivin z tlustého střeva a vzestupný tračník zůstane bez nápravy. V takovém případě by bylo velikou chybou pokračovat v dalším kroku, protože vyplavené škodliviny z jater nebo z lymfatického systému jsou nasáty do zbytků v esovitých kličkách vzestupného tračníku a končí opět přes střevní sliznici v krevním řečišti místo v septiku. 

   Jenom vymizení důsledků, příznaku potíží je měřítkem uzdravení i měřítkem pravdy. Tak jako každý má schopnost sám sebe vést k utrpení a bolesti, stejně má každý schopnost sám sebe uzdravit. Jenom je potřeba vědět jak, abychom své tělíčko a dušičku nevystavovali dalším zbytečným zatěžkávacím zkouškám.

 

Prevence rakoviny střeva Dr. Norman W. Walker Co prezidenti nevěděli o tlustém střevě.    Kniha nabízí informace o léčebných postupech pro získání dobrého zdraví, které jsou známé po staletí. Čtenář pochopí, že správná péče o zažívací ústrojí a zejména o tlusté střevo je podmínkou správného zažívání a následně dlouhého života. Josef A. Zentrich v předmluvě objasňuje souvislosti mezi funkcí plic a tlustého střeva

Tlusté střevo bez zácpy Dr. Norman W. Walker Následky zanedbaného tlustého střeva.    Víte, že dnes existují miliony lidí, kteří zanedbali střevní výplachy a u kterých bylo zbytečně odstraněno tlusté střevo nebo jeho část? Tito lidé nemají potom po celý zbytek života žádnou kontrolu o vyprazdňování svého střeva!    Chcete žít s tímto dilema? Chtěli byste, aby se vaše střevo vyprazdňovalo do pytlíku, který by vám ve dne v noci visel na boku? Kdyby se pytlík protrhl, vyprázdní se obsah po vaší noze na podlahu! To se může stát a to se také stalo!    Dovolte mně, abych se něco zeptal: proč dovolíte, aby zůstávaly zbytky stolice na vnitřní stěně vašeho tlustého střeva, které se tam během 20 - 30 roků navrstvily, když je jejich odstranění vašemu zdraví prospěšné? Žádná čistička jakéhokoliv druhu není imunní proti poruchám. Přivádí-li se jí neustále materiál, dojde jednou na některém místě k ucpání! Když tlusté střevo zanedbáváme, má každý uplynulý rok ničivý účinek na čističku vašeho těla.    Dávejte si proto na tlusté střevo pozor!    Hnijící a kvasící nahromadění ve vašem tlustém střevě má nepříjemný pach, který se tlačí kožními póry ven. Vy sami to asi nepozorujete; ale vaše okolí to může vnímat.    Je-li vaše tlusté střevo ještě součástí vaší pánve, poděkujte za to Pánu Bohu. Kdybych byl vámi, neztrácel bych čas a nechal bych si udělat střevní výplach.    Neriskujte kolostomii (umělý vývod střeva na stěně břišní). Mějte své vybavení pro klystýr vždy po ruce a neváhejte ho použít (srovnejte s mojí knihou „Omládněte"). Nenechejte se odradit vzdáleností, jsou-li střevní výplachy nutné.    Jde o vaše tělo a vy jste za ně zodpovědni. Nepodstoupit doporučený střevní výplach je nesprávné a odporuje zdravému lidskému rozumu. Budu až do své smrti tvrdit, že každý, kdo má námitky proti výplachům tlustého střeva nebo je pomlouvá, trpí něčím, co staří Římané opisovali rčením „non compos menti". Pravděpodobně nerozlišují tito lidé mezi čistým až špinavým. Buďte prozíraví. Buďte moudří.     Předcházet je lepší než léčit. Nespoléhejte se na mě a zkuste to! Život, který zachráníte, může být váš vlastní! Ke stažení v PDF   Anotace Poselství Grálu přináší výklad souvislostí mezi člověkem a jemu neviditelným světem. Prostými slovy a přísně logickým sledem myšlenek vysvětluje podstatu mnoha jevů, s nimiž se každý ve svém životě setkává. Nepředkládá ale vědecká a filozofická nebo ezoterická vysvětlení. Výklad se opírá o působení jednotných všeobsáhlých zákonů. Čtenář tak získává jasný obraz o působení Boží vůle a úloze člověka.

Čerstvé ovocné a zeleninové šťávy Dr. Norman W. Walker    Zajímavá kniha významného lékaře odpoví na to, co chybí vašemu tělu, jak extrahované šťávy poskytují tělu vitální energii a jak šťávy přispívají k vašemu zdraví.

BYTÍ - životní filosofie Josef Zezulka     Je nejrozsáhlejším uceleným dílem, je průvodcem hledajících v nové době značené nastupujícím vlivem Vodnáře, působícím na Zemi další dva tisíce let. Je to kniha pro ty, kteří nechtějí jít životem jako slepci, ale naopak poznat jeho zákonitosti a uchránit se tak mnoha omylů. Plně přijata může významně urychlit Vaši duchovní cestu. Zde si můžete přečíst celou knihu on-line.

Karel Makoň - dílo v PDF

---

Zůstat nebo jít - Odpouštím si sv.2. Luule Viilma

   Popis: Luule Viilma, lékařka a léčitelka, nabízí učení o duchovním rozvoji, které pomůže nejen vyléčit konkrétní onemocnění, ale i obnovit duševní rovnováhu a získat vnitřní klid.
   Autorka učí nemocné a ty, kteří nechtějí onemocnět, aby pochopili chyby myšlení. Všechny nemoci jsou výsledkem nesprávného myšlení. Přiznat si své chyby, to znamená vyléčit si jakoukoli nemoc.

 

---

Láska - cesta ke zdraví i k Bohu   Miroslav Hrabica

---

Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí   Miroslav Hrabica

---

Sám sobě doktorem   Jiří Cingoš

---

Co s doktorem  MUDr. Vladimír Vogeltanz                      

 

 

 

 

 

Protože si velice vážím Bedřicha Kočího a jeho doporučení i poznatky mám ověřené ve své praxi, poskytuji zde odkaz na:

 

Přednášky Bedřicha Kočího o duchovní léčbě

1. Jak vzniklo mé duchovní léčení

         Co mu předcházelo — prvé výsledky jeho.

         Jak na ně reagovala veřejnost.

2. Víra tvá tě uzdravila

3. Proč jsou lidé nemocní 

         1. Choroby vyvolané zlem 

         2. Choroby přivolané myšlenkou na nemoc

         3. Choroby vzniklé ztrátou víry

         4. Choroby vzniklé nesprávným způsobem života, jak hmotného, tak duchovního

         5. Choroby vzniklé ovládnutím 

         6. Choroby karmické 

 

4. O našem pohlavním životě  

5. Dvě přednášky pronesené v Ženevě ve Společnosti pro psychická studia

 

6. Jak žena získá svého nevěrného manžela zpět  

 

7. Jak se mají nemocní na duchovní léčení připraviti 

 

8. Nemocným, kteří nemohou přijíti osobně k duchovní léčbě

 

9. 200 výňatků z děkovných dopisů mých pacientů

10. Víra a náboženství 

11. Živly přírodní  

 

Zdroj: www.vodasvetla.cz

Jen Nekonečná Láska je skutečná

(... a vše ostatní je iluze!)

Odhalení říše snů, o níž si myslíme, že je skutečná.

Vychází v polovině srpna 2010 v nakladatelství Jiří Mašek, OSUD.cz jako třetí publikace.

Kapitola První

Žádná sněhová vločka z laviny se nikdy necítí zodpovědná

   Většina lidí je někým jiným. Jejich myšlenky jsou názory někoho jiného, jejich životy jsou jen napodobeniny, jejich vášně pouhé citace. Oscar Wilde

   V roce 1990 jsem se vědomě vydal na neuvěřitelnou cestu sebepoznání. Netušil jsem, kam povede, ale i přesto jsem to udělal. Už jsem měl všeho po krk. Tento „svět" mi nikdy nedával smysl: nespravedlnost, hloupost, způsob, jakým systém dělá z lidí trochu víc než stroje, které fungují v cyklu opakujícího se prožitku a chování a hystericky jej pak nazývají „život". My nežijeme život - život žije nás.

   Existují výjimky a tuhle knihu si přečte dost lidí, ale většině je sděleno, co si má myslet, kam má jít, co a jak má dělat. Není to tak? Odkud berete „informace", které vás vedou k závěrům, které děláte o vás samotných a světě? Kdo rozhoduje o tom, v kolik hodin se každý pracovní den probouzíte? Kdo rozhoduje, kam jdete a co tam budete dělat? Kdo rozhoduje o tom, jak to uděláte? Pokud jste jako ta ohromná většina lidí, která v současné době obývá tento snový svět, tato rozhodnutí vůbec nejsou vaše; jsou vložena „systémem", pavučinou moci, která vám diktuje svou vůli a moc nad vaším ´životem´.

   Získáváte své ´informace´ z masmédií, která vám každodenně prodávají lži, u nichž se rozhodujete, co si myslet a čemu věřit. Musíte vstávat v určitou hodinu, protože musíte být v práci a nemůžete přijít pozdě. Jdete tam, kam vám řeknou vaši nadřízení a děláte to, co chtějí oni. Pokud se vzbouříte, vyhodí vás a pokud nedostanete výplatu, nemůžete si dovolit dům či dostatek jídla. A nejde jen o vás. Co vaše rodina a ostatní, co jsou na vás závislí? Pokud nebudete sloužit systému, jaké to bude mít následky pro ně? Abyste pokryli všechny tyto vnímané potřeby a povinnosti, musíte trávit každý den uspokojováním ostatních. Oni zase nadřízení otrocky poslouchají rozkazy těch nad nimi a ani ti se neodvažují vystoupit z řady. I nadřízení mají své nadřízené. Vezměte si farmáře, který zásobuje supermarket jídlem. Ten velí svým zaměstnancům a pokud neskáčou, jak on píská, vyhodí je. On sám však musí udělat, cokoli mu řekne supermarket, nebo přijde o kontrakt a mohl by zkrachovat.

   Na další úrovni musí ti, co řídí supermarkety, odpovídat na otázky akcionářům. Mezi akcionáři budou také lidé, kteří slouží svým nadřízeným a nadřízení, kteří slouží zase svým nadřízeným. Tento kruh závislosti a vnucování své vůle se točí pořád dokola.

   Otrok jednoho člověka je pánem druhého; ovce jednoho člověka je pastýřem jiného. Takovýmto způsobem je svět záměrně strukturován. Systém chce, aby každý každého ovládal a toto je prováděno na milión způsobů.

   To, co nazýváme „svobodnými společnostmi", jsou jinými slovy „Gulagy". Systém neslouží nám - my sloužíme jemu. Jsme otroky, kteří sami sebe klamou, že jsme svobodní, jelikož nechceme čelit vážnosti skutečné situace.

   Byl jsem večer na americkém rádiu v jednom pořadu a nějaký posluchač měl dobrý postřeh. Připodobnil lidstvo k manželovi, který ví o tom, že je mu jeho žena nevěrná, ale zoufale se pořád snaží sám sebe přesvědčit, že to není pravda. Když přijde domů, konfrontuje ji otázkami typu kde a s kým byla. Manžel pravdu zná, ale zoufale doufá, že vysvětlení jeho ženy bude znít natolik přesvědčivě, aby si sám sobě mohl dál nalhávat, že je vše v pořádku. Raději by slyšel dobrou lež, nežli nepříjemnou pravdu. Stejným způsobem nechce většina lidí čelit konspiraci a korupci vlád či ptát se, proč jdou země, včetně těch jejich, do války proti bezbranným civilistům. Když vlády sdělují lži a výmluvy za své groteskní jednání, většina lidí je schopna je přijmout, protože chtějí věřit tomu, že jsou ony lži pravdivé. Alternativou je čelit faktu, že vláda není žádný laskavý sluha lidí - je tomu právě naopak. Pouze postavíme-li se tváří v tvář realitě, zjistíme, že jenom síly, jež vládnou Spojeným Státům, jsou schopny zosnovat hrůzy z 9/11 a obviňovat z nich někoho jiného; a pak se bezostyšně dostavit na pohřební obřady obětí s vědomím, že napomohly jejich zabití. Kolik lidí je natolik silných postavit se čelem nejen tomuto, ale i dopadu, jaký to bude mít na jejich životy? To je jeden z hlavních důvodů, proč oficiální lži převládají jakožto všeobecně akceptovaná pravda. Druhá možnost je nemyslitelná, neúnosná, takže většina lidí nad tím dále nezamýšlí.

   Stejná je pravda kolektivního popření našich životů: „Mám velký dům a velké auto, není život skvělý?" No, možná že dům a auto jsou skvělé, ale je i život?

   Kolik lidí dělá to, co opravdu dělat chtějí? Kolik jich je opravdu šťastných, naplněných a smířených sami se sebou?  Popravdě skoro nikdo. Není toto samo o sobě hluboké a naprosto šílené odsouzení, kterému říkáme „život"? Většina lidí dělá to, o čem si myslí, že musí dělat. To znamená sloužit systému podle jeho podmínek. Proč zaměňujeme ´život´ se světem, jaký nyní prožíváme? Co má život společného s výbuchy bomb, které zabily děti před očima svých rodičů a bomb, které zabily rodiče před očima svých dětí a to celé v zájmu „osvobozování"?

   Kde je život ve vstávání každé ráno ve stejnou dobu, abyste se mačkali či stáli v davu na ten stejný vlak na cestě do té stejné práce, která vás nudí, frustruje a nenaplňuje a pak se zase tou stejnou tlačenicí či stejným davem vracet, abyste se dívali na ty stejné večerní programy v televizi, které s vámi nakládají jako s pitomci?

   Kde spatřujete život v posílání dětí do škol a univerzit navržených k tomu, aby je vyplivly jako naprogramované součástky další generace? Ale zase, raději bychom sebe sami přesvědčili, že máme ´dobrou práci´, ´dobrou kariéru´, ´dobrý život´ a že jsme dali svým dětem ´dobré vzdělání´, než abychom čelili té největší hrůze, že život vlastně stojí za prd.

   Alespoň tedy v porovnání s tím, jaký by mohl být a jaký bychom ho chtěli mít. Opravdu tu nejde ani náhodou o ´život´. Je to závoj slz zamaskovaný spoustou řasenky a zaplácaný ohromným množstvím sebeklamu.

   Posuzujeme své ´štěstí´ podle stavu našeho neštěstí a naše úspěchy podle symbolů a cetek, které systém zřídil jako základ ´úspěchu´.

   V den, kdy jsem toto psal, jsem viděl výsledky studie o mentálním a emocionálním zdraví studentů v Británii. Ačkoli to samé platí v celém industrializovaném počítačovém světě a za jeho hranicemi. Studie „Trendy doby v mentálním zdraví dospívajících" vydaná v „Journal of Child Psychology and Psychiatry" odhalila, že počet 15-ti letých trpících úzkostí a depresí vzrostl za méně než 20 let o 70%. A to tu mluvíme o 15-ti letých! Studie to shrnula tak, že klíčovou příčinou tohoto dramatického nárůstu emocionálního traumatu náctiletých byl tlak ´uspět´. Přesněji tam mělo být dodáno, uspět podle podmínek systému. Studie sdělila, že „tlak akademického úspěchu a výhled do dluhů přispívají k rozšířenému pocitu malého štěstí´.

   V Británii, díky vládě Blaira, čelí studenti po opuštění školy hoře dluhů. Na vině jsou velké půjčky, které si museli vzít, aby za své vzdělání (nebo za to, co tak nazývají) mohli zaplatit. Dluh znamená nadvládu systému a to je ten pravý důvod, proč studentské půjčky existují. Studie také poukázala na nerovnováhu mezi časem stráveným ve škole a tím pro volnočasové aktivity, což jsem už roky zdůrazňoval. Drží děti ve škole několik hodin pět dní v týdnu a když se dveře tohoto vězení otevřou, vypustí je z nich s domácím úkolem! Kdy mají děti a mladí čas na to dělat to, co chtějí dělat? Odpověď: v čase, který jim zbude pod návalem akademických žvástů navržených k „výkrmu" naší mysli, jenž udržuje systém v běhu. Je to jako valící se sněhová koule, která na sebe s každým naším probuzením sbírá a nalepuje čím dál více naší bývalé svobody.

   Další studie: Výzkum nárůstu bolestí, který uvedla UK Press Association v říjnu roku 2004, potvrdila tyto trendy u tří čtvrtin dotazovaných rodičů, kteří sdělili, že jejich děti jsou pod mnohem větším tlakem a stresem, než byli oni v jejich věku. Podobné procento uvedlo, že tlak ze stran vrstevníků a stres ve škole (jako například šikana či zkoušení) měly největší dopad na emocionální zdraví a prospívání jejich dětí. A zkoušení, proboha k čemu? K odhalení šíře, do jaké má systém pod kontrolou jejich mysl a vnímání. Podle výzkumu sedm z deseti rodičů sdělilo,
že by vláda měla investovat více do poskytování služeb mentálního zdraví pro děti a mladé lidi. No, to mě podržte! Nezatěžujte se „nápravou" tohoto problému, co takhle odstranění jeho příčiny? Co takhle změnit to, jak se vaše děti cítí tím, že budete říkat, aby se uvolnili a užili si to, protože vzdělání a zkoušení, která systém zavedl, je jedna velká hovadina? „Vzdělání" existuje, aby programovalo, poučovalo a vštípilo kolektivní víru v realitu, která se hodí struktuře moci. Je to o podřízenosti, omezování a o mentalitě „já nemůžu", „ty nemůžeš", protože to je to, co systém chce, aby všichni vyslovili na své cestě do hrobu či do krematoria. To, co my nazýváme vzděláním, neotvírá mysl, spíše na ní ještě více utahuje uzávěr. Jak řekl Albert Einstein: „jediná věc, která zasahuje do mého učení, je moje vzdělání." Také prohlásil, že vzdělání je to, co „zůstane po zapomenutí všeho ze školy".

   Proč se rodiče cítí hrdí, když vidí, jak děti získávají své certifikáty „úspěchu" za to, že říkají systému to, co požaduje slyšet? Netvrdím, že by lidé neměli usilovat o vědění, ale pokud tu mluvíme o svobodě, musí tak být podle našich podmínek a ne podle podmínek systému. Člověk také vystřízliví, pokud si všimne, že politici, vládní úředníci, novináři, vědci, doktoři, právníci, soudci, obchodní lídři a další, kteří vykonávají či slouží systému, jsou stále ti, kteří prošli stejným univerzitním (poučujícím) strojem mysli. Smutné je, že inteligence a skládání zkoušek na univerzitě jsou tak často považovány za totéž. Jeden večer jsem byl na diskotéce, kde byl taneční parket prázdný, protože DJ hrál hudbu, kterou lidé nechtěli slyšet. Jeho ohromné ego to odmítlo změnit a já jsem se zeptal, jestli to za oněch okolností bylo chytré. Můj návrh ho pobouřil. Měl důkaz o tom, že byl inteligentní - měl titul! Směšné. Základní inteligencí by bylo všimnout si, že lidé netancují, protože hudba za nic nestojí a raději hrát něco, co se jim líbí; vysokoškolský titul znamená říkat systému to, co vám řekl, abyste mu říkali. Co je na tomhle inteligentního?

   Většina lidí si nalhává, že je svobodná tím, že nikdy skutečně tu teorii nevyzkouší. Jsou jako mouchy chycené do pavoučí sítě a dokud se snaží nehýbat se, jsou schopni přesvědčit sami sebe, že kdyby chtěli, hýbat by se určitě mohli. Jenže víte, oni jen zrovna teď příliš nechtějí (Obr.1). Pokud by se o to pokusili, museli by čelit skutečnosti, že je jejich zadek přilepen vteřinovým lepidlem k ovládacímu systému někoho jiného, kde se zrovna chystá podávat večeře - oni sami. Dělají to, co vládní diktátorství říká bez jakýchkoli otázek či výzev a zvěčňují onu iluzi o svobodné volbě tím, že nikdy žádnou volbu neučiní. „Nevadí mi, že jsou moje křídla zapletena do sítě, protože já sám jsem si vybral nelétat." Za ta léta jsem potkal spousty lidí, kteří si mysleli, že jsou svobodní. Ovšem pouze do doby, než udělali něco, co bylo mimo „normy". Následovalo pak velké prověření reality, cituji velkého amerického komika Billa Hickse: „Můžete dělat, co chcete. Z toho, co vám řekneme". Čím více vychází orwellovský globální stát ze stínů a stává se zřejmějším, tím je sebeklam o prý ´svobodném světě´ mnohem méně udržitelný. Místo, aby se však lidé podívali této vážné situaci do tváře, snaží se většina ještě urputněji dívat na druhou stranu. Většina lidí si ráda stěžuje na to, co se děje v jejich životech a v jejich širším okolí, ale jakmile dojde na to, že by s tím měli něco dělat, jako by byli začarováni v žulu. Ještě víc se zdá, že se vyhýbají své zodpovědnosti obviňováním někoho jiného. Svět je takový, jaký je, protože jsme dovolili těm pár lidem, aby ho takový udělali a jen ukazovat na ně nestačí. Týká se to nás všech. Voltaire toto téma úžasně zachytil, když řekl: „Žádná sněhová vločka z laviny se nikdy necítí zodpovědná."

Koupit:https://knihy.hledajici.cz/kniha/jen-nekonecna-laska-je-skutecna