Nemoci
Chladný Proč je nemocná společnost
Chladný Nejčastější příčiny nemoci
Chladný
Proč jsme nemocní
Chladný
Co předvádí ministestvo zdravotnictí?
Chladný
Humanita - farmacie - nebo zločiny?
Chladný Zdravotnictví & léčitelé
Chladný Být léčitelem je nebezpečné
Chladný Co stačí v domácí lékárničce
Chladný
Očkované děti jsou pětkrát náchylnější k nemocem
Chladný
Autismus
Chladný Vakcíny způsobují autismus
Chladný
Nemoc a zdraví
Chladný
Nahořčíkujte se
Chladný Osteoartróza - artróza
Pláč Bolest kloubů
Chladný Bolest kloubů - léčba
Pláč Bolest hlavy
Pláč Příčiny bolesti hlavy
Chladný Výrustky na páteři
Pláč Databáze nemocí (informace)
Pláč Deprese - doplněno
Pláč Sebevraždy a léky užívané v psychiatrii
Pláč Schizofrenie
Pláč Srdeční arytmie-štítná žláza
Pláč Detoxikace jater
Pláč Dna jako nemoc
Pláč Cysty
Chladný Cukrovka-léčení
Pláč Změny děložního čípku
Pláč Neplodnost
Pláč Hormonální antikoncepce
Pláč Crohnova nemoc-uzdravení
Pláč Migréna
Pláč Šokující pravda o rakovině
Chladný Rakovina - příčina?
Chladný
Pitomosti z vědeckého bádání
Chladný
Jedlá soda a javorový sirup-
-léčí rakovinu!
Chladný Konopí léčí rakovinu
Chladný Konopí není marihuana

Chladný Konopí jako lék
Chladný Legalizace konopí v Česku
Chladný Konopná mast
Chladný Je naděje, že budeme konopím léčit
Pláč Muskulární dysmorfie
Pláč Matka se snaží projíst k titulu
Chladný Život bez jídla
Pláč Kletby, prokletí
Pláč Paraziti
Pláč Nejčastější příčiny(?) úmrtí
Pláč Mikrovlny útočí: Češi poznávají nové civilizační trauma
Pláč
Actimel

K nemocím a k léčbě
Chladný Co je nezbytné vědět při využití mých služeb?
Chladný Proč k uzdravení vede jenom komplexní péče?
Chladný Proč jsme nemocní
Chladný Doc. RNDr. Ing. Pavel Stratil, Ph.D.
Chladný Alternativní léčba v praxi
Chladný Lymfatický systém
Pláč Šílený státní systém
Chladný Cukrovka a rakovina jsou vymyšlené nemoci
Chladný Meridiány
Chladný Důležité upozornění
Chladný Úvodem
Chladný Cena léků
Chladný Nejhorší mýty zdravotní propagandy
Chladný Ministerstvo smrti
Chladný Jak mít teď hned lepší den
Chladný Očista pro rok 2013
Chladný Svět je takový, jaký si ho uděláme
Chladný Poznání sebe
Chladný Zákon pekla
Chladný Naprosto revoluční přístup
Chladný MMS - roztok 21. století?
Chladný MMS - Jim Humble hovoří
Chladný MMS a mechanismus účnků
Chladný Příprava CDS
Chladný
Jak zarazili lék na artritidu - borax
Chladný Proč lidé brzy umírají
Chladný Lék na rakovinu
Chladný Strach
Chladný Cesta muže
Chladný Jak jednat se ženami
Chladný Etikoterapie
Chladný Autopatie a léčení
Chladný Urinoterapie
Chladný Léčivý su jok
Chladný Infarkt
Chladný Jód
Chladný Přírodní lék
Chladný Doktoři  z květináče
Chladný Spinování Vody
Chladný Léčivá moc pyramid
Chladný MUDr. Petr Lukeš - lékař
Chladný MUDr. Oldřich Macharáček
Chladný Mrtví lékaři nelžou
Chladný Volání o pomoc
Chladný Duch doby-film (příčiny doby?)
Chladný Kdo je lékař a kdo léčitel?
Chladný MUDr. Jan Hnízdil
Chladný Nadměrná lékařská péče škodí zdraví
Chladný Alarmující útok institucí proti léčitelům
Chladný MUDr. Virapen šokující informace
Chladný
Přiznání posudkové lékařky
Chladný O životě, strachu, energii
s Dr. Rauni Kilde
Chladný Přivtělené duše
Chladný Omyl v medicíně
Chladný Očkování proti tetanu
Chladný Tajné - očkování je podvod
Chladný Otevřený dopis doktorovi
Chladný Vyjádření doktora Batmanghelidje
Chladný Vědci tvrdí, ...
Chladný Orgánová farma
Chladný Fakta o vzniku bílé medicíny
Chladný
O vodě jinak, než jsme zvyklí
Chladný Příčina stárnutí
Chladný Zázračný bobkový list
Chladný Pan prezident Klaus se zasloužil
o umírání státu na rakovinu

Chladný Bylinné čaje

Chladný Kameny a jejich vliv na organismus
Chladný Silné přírodní antibiotikum
Chladný Potravinové doplňky
Chladný Babské recepty
Chladný Reflexní terapie rukou
Chladný Odstranění negativity

Chladný RUŠ
Chladný Léčebný kód
Chladný Éčka
Chladný Dědek kořenář

Chladný Bylinky a doplňky 
podle direktivy EU zmizí z trhu bylinky
     
Tatíčku, vstávej prosím,
vrchnost se nám zbláznila...
Nezbláznila, to je důsledek
mravního úpadku ve společnosti!
Masaryk řekl:
"Život bez víry v Boha ztrácí jistotu a sílu".
Život v EU ztrácí i jiné hodnoty taťko.


*

  Otevřít Smuteční oznámení

 
.
Nevinný Čakry - meditace
Nevinný

Nevinný Filmy
Nevinný Filmy II
Nevinný Poselství v mp3
Nevinný Inspirativní
Nevinný Inspirativní II
Nevinný Inspirativní III
Nevinný Inspirativní IV
Nevinný Absolutní paměť indigového dítěte
Nevinný Indigové dítě o změnách na Zemi


Aktuální informace

Nadměrná lékařská péče škodí zdraví. 

Nadměrná lékařská péče škodí zdraví.

Autor: Jan Hnízdil

O odchodech lékařů, krizi zdravotnictví a medicíny. Rozhovor pro časopis Pečuj doma.

Už několik měsíců na nás, potenciální pacienty, doslova útočí zprávy o tom, kolik lékařů hodlá odejít za lepšími ekonomickými podmínkami do zahraničí. Je oprávněná úzkost občana, že se v Česku zhorší zdravotnická péče?

Zdravotnictví je náročná profese. Srovnání platů soudců a lékařů bije do očí. Vůbec se nedivím, že jsou kolegové rozzlobení. Platy lékařů státních nemocnic jsou skutečně ostudné. Hrozby masového odchodu do zahraničí se ale neobávám. Mohl by totiž padnout mýtus o nepostradatelném a všemocném zdravotnictví. Mohlo by se ukázat, že spousta lidí lékařskou péči vůbec nepotřebuje. Když v sedmdesátých letech minulého století stávkovali lékaři a sestry v Izraeli, snížila se v „postižených" oblastech úmrtnost na polovinu. Podobně tomu bylo v hlavním městě Kolumbie Bogotě. Během dvaapadesáti dnů trvající stávky tam klesla úmrtnost o pětatřicet procent. Na druhou stranu pokud větší počet lékařů do ciziny odejde, bude to jen voda na mlýn ministerstva zdravotnictví. Plánuje totiž rušení malých a podporu velký nemocnic. Tím se ale krize jen završí. Nemocniční kolosy totiž svojí velikostí, neosobním prostředím a soustředěním na produkci výkonů ohrožují zdraví pacientů. Nelze je řídit, nelze je kontrolovat, nelze je zaplatit. Skýtají ideální podmínky pro korupci a uspokojování zájmů dravých skupin medicínsko-farmaceutického komplexu. Možná právě proto mají takovou podporu státu.

Jak ale možné, že profese lékaře je společností tak uznávaná a současně tak špatně honorovaná?

Kdo za to může? Kdo udělal z doktorů mizerně placené otroky? Politici? Pojišťovny? Komora? Ale ne! Otroky jsme ze sebe udělali my sami. Systém založený na nesmyslném hromadění výkonů nám dlouho vyhovoval. Ochotně jsme se smířili s tvrzením, že špinavé peníze neexistují a všechno napraví ruka trhu. Teď doplácíme na shovívavost vůči korupci a plýtvání. Je zbabělé svalovat vinu na jiné nebo hrozit odchodem. Těch pár špičkových lékařů, o které je v zahraničí zájem, tam už dávno pracuje. Většina ostatních by možná brala větší plat, v cizí zemi by se ale dostala do pozice ukrajinského dělníka u nás. Krizi si musíme vyřešit tady. Nebylo nám „nadrobeno". Sami jsme si „nadrobili" a sami si to i sníme.

Během zmíněné kampaně jsem zahlédl slogan „Náš exodus, váš exitus". Není tohle už v rozporu s etikou?

Ten slogan jsem viděl. Trochu mi to připomíná: „Uchvátí-li Tě, zahyneš!". Běhá mi z toho mráz po zádech.

Je české zdravotnictví nemocné?

Politici spoustu let mluví o krizi zdravotnictví a potřebě reformy. Zatím se ale žádnému ministrovi nepodařilo ji uskutečnit. Zdravotnictví je totiž jen forma, kterou se realizuje medicína. Reformátoři přitom vycházejí z předpokladu, že veškerá poskytované péče je kvalitní, účelná a přesně indikovaná, jenom na ni chybějí peníze. To je zásadní omyl. V krizi je také medicína. Obrovská sousta vyšetření a léků je ordinována úplně zbytečně. Pouhá snaha o změnu formy - „re-formu"- zdravotnictví, nestačí. Nutná je změna medicínského myšlení a medicínské praxe.

Čím tedy podle Vás stůně medicína...?

Nemoc má tři hlavní příznaky: atomizace, objektivizace a podcenění významu vztahu lékař - pacient. To všechno okořeněné neviditelnou rukou trhu. Začnu atomizací. Lékařská věda oddělila tělesné a duševní pochody, atomizovala člověka na jednotlivé orgány, tkáně a skupiny buněk, aby se sama rozpadla na specialisty dílčích oborů. Díky tomu dosáhla převratných objevů, současně se z ní ale úplně vytratila schopnost posoudit detailní informace v souvislostech životního příběhu konkrétního pacienta, schopnost komplexního psychosomatického přístupu. Naučili jsme se dokonale rozumět chorobám, ale přestali jsme rozumět lidem. Pacient se pro nás stal „žlučníkem, apendixem, infarktem". On je ale bezradným člověkem v těžké životní situaci. My bychom ji měli pochopit a těžkým obdobím jej provést.

Za druhé objektivizace...

Biologická medicína vychází z předpokladu, že každá zdravotní porucha má nějakou objektivní příčinu, kterou lze pomocí vyšetřovací techniky odhalit a zásahem zvenčí - léky, operací, fyzikálním působením - léčit. V roce 2001 ale zveřejnil časopis British Medical Journal závěry studie, během níž vědci zkoumali zdravotnickou dokumentaci 60 tisíc pacientů, vyšetřených ambulantními specialisty v letech 1993 až 2001. Vybrali 361 těch, kteří stáli zdravotnický systém nejvíc peněz. Ve studii se poprvé objevil termín „nevysvětlitelné choroby". Jde o situaci, kdy se do ordinace dostaví člověk s typickým tělesným problémem - bolestí hlavy nebo zad, bušením srdce, svíráním žaludku, únavou, závratěmi, nevolností - a je pro něj opakovaně vyšetřován za použití nejmodernější techniky. U téměř 40 % pacientů se ale nepodařilo objektivně zjistit, co jim vlastně je. Tyto obtíže jsou totiž somatizací neboli ztělesňováním složité, neřešené životní situace. Člověk je bezradný, žije ve stresu a tělo časem začne problém řešit po svém - nemocí. Pro biologicky vzdělaného lékaře je to hypochondr, simulant nebo případ pro psychiatra. On ale skutečně trpí. Jenom to nemůže objektivně dokázat.

Vztah lékař - pacient?

Moderní medicína se odehrává „mimo" vztah. V neosobním prostředí velkých nemocnic pacient nezná lékaře a lékař nezná pacienta. Neví nic o jeho povaze, osobnostních zvláštnostech, způsobu života, starostech a radostech, o tom, jak důležité jsou pro určení správné diagnózy. Netuší, že hlavní roli má v medicíně vztah vzájemné důvěry. V rozpacích a nejistotě pacienta odesílá na různá vyšetření „k vyloučení" objektivní příčiny a ordinuje zbytečné léky. Ne proto, že by to stav pacienta vyžadoval, ale proto, že jeho stonání nerozumí a chce být za všech okolností „krytý".

A jakou terapii byste ordinoval?

Zaprvé: vzdělání. O tom zatím žádný ministr nemluvil. Lékařské fakulty by měly mediky vzdělávat nejen v biologických, ale i v psychosociálních oborech. Naučit je komplexnímu, psychoterapeutickému přístupu k pacientovi, umění navázat s ním kvalitní vztah a zasadit zdravotní obtíže do souvislostí jeho životního příběhu. Zadruhé: podpora praktických, osobních nebo rodinných lékařů. Na nich závisí kvalita celé medicíny. Praktik totiž stojí nejblíže pacientova životního prostoru, zná jeho povahu, rodinné vztahy, profesi, radosti a starosti.... Bez drahých vyšetření dokáže odhalit skutečnou příčinu obtíží, rychle a efektivně léčit. Zatřetí: přestat dotovat velké nemocnice a vytvářet malá zařízení s podmínkami, které budou nejbližší přirozenému rodinnému prostředí pacienta - s kvalitní stravou, s přívětivým jednáním a bez zbytečného ranního buzení. Takové změny by ale byly katastrofou pro medicínsko-farmaceutický komplex. Jeho zisky totiž závisí na tom, kolik lidí se léčí, ne na tom, kolik se jich uzdraví. Obávám se proto, že stávající systém zdravotnictví se reformovat vůbec nedá. S největší pravděpodobností jej čeká úplný rozklad. Ani ministerstvo, ani politici nás nespasí. Pokud se nechceme dočkat hořkého konce, měli bychom, místo vyhrožování pacientům odchodem do zahraničí, spojit síly a začít okamžitě pracovat na vytvoření nového systému zdravotnictví a medicíny.

Mám před sebou Vaši publikaci „Mým marodům aneb Jak vyrobit pacienta". Nezní titul krátkých úvah nad praktikami v některých ordinacích docela potměšile vůči vašim kolegům lékařům?

To určitě nebylo cílem. Mohl bych napsat stohy knih o skvělých lékařích, zázračných lécích a neuvěřitelných úspěších, kterých dosahuje moderní medicína. Na příbězích pacientů jsem chtěl upozornit na limity a nebezpečí, která přináší úzce biologický pohled na nemocného člověka a obchodně- průmyslové pojetí medicíny.

Ze stejných ordinací slyšíme, že doktor dnes víc času musí věnovat úřadování, místo aby léčil - a potom že ho ještě čekají návštěvy u nemocných...

Tak tomu opravdu je. Mnohem větší důraz se klade na pečlivé „zúřadování", než na to, jestli byla návštěva u lékaře pacientovi k něčemu užitečná. Nedávno jsem četl zajímavou studii vyšetřovacích postupů u pacientů s bolestmi zad, kterou provedli ve Švédsku. Prakticky každého lékaři automaticky posílali na rentgen páteře. Aby něco nezanedbali. Ukázalo se ale, že bez znalostí životního stylu pacientů může rentgenový snímek jen velmi málo přispět k objasnění diagnózy. Neočekávaný a pro léčbu významný nález se totiž vyskytnul jen u jednoho z 2500 rentgenovaných pacientů. Ti zbývající byli „lege artis" snímkováni úplně zbytečně. Pokud by se lékař s pacientem blíž seznámil, rychle by pochopil, jakou informaci jeho bolest zad přináší. Vyšetření, léků i administrativy by rázem ubylo. Sami jsme na tuto hru přistoupili a také za to zaplatíme.

Nejen čekárnami oněch ordinací jde ale hlas, že lékaři si vzájemně posílají pacienty na všemožná - a nezřídka zbytečná - vyšetření, že je v tom obyčejné valení kuličky úkonů a bodů!

To není jen vina lékařů. Na tom stojí celý systém. Já na kolegu, kolega na mně. Kdo přestane valit kuličku, ordinovat vyšetření, předepisovat léky, rychle z něj vypadne. Zažil jsem to sám na sobě. Po promoci jsem nastoupil na rehabilitační kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Stereotypní mechanická medicína mne vůbec neuspokojovala. Denně za mnou přicházeli pacienti s různými bolestmi. Posílal jsem je na různá vyšetření, ordinoval léky. Pacienti se sice léčili, ale neuzdravovali. Jejich stonání jsem vůbec nerozuměl. Pak jsem se setkal s kolegou Šavlíkem, zakladatelem české psychosomatiky. Když jsem se ho zeptal, jaký obor to vlastně dělá, řekl mi: „Zatímco ostatní lékaři léčí choroby, já radím lidem, co mají udělat pro to, aby se uzdravili." To se mi zalíbilo. Pochopil jsem, že každá nemoc je informace o tom, že člověk dělá ve svém životě nějakou chybu. Začal jsem se o pacienty zajímat, ptát se jich na způsob života, radosti a starosti. Otevřel se mi nový obzor. Stonání pacientů už bylo srozumitelné, dokázal jsem jim poradit. Ti, kteří pochopili, se začali uzdravovat. To byl můj konec. Přestal jsem valit kuličky výkonů a bodů a moje pracovní místo bylo z „úsporných důvodů" zrušeno.

Souvisí s tím jiný váš výrok: „To, že pacient neodejde z ordinace spokojený, dokud nedostane recept, není jeho chyba. Tak jsme si ho my, doktoři, vychovali"?

Lékaři se chovají k pacientům mechanisticky, pacienti se chovají mechanisticky sami k sobě. Tak nás to naučili na lékařských fakultách, tak jsme to my naučili naše pacienty. Když jsem pracoval na ambulanci kliniky fakultní nemocnice, často jsem si připadal jako mechanik v autoservisu. Pacient tam přijel se svým tělem a nadiktoval závady: „Záda mám zablokovaná - tak je odblokujte. Vrže mi v koleně - dejte tam injekci maziva. Zkontrolujte tlaky a tuky....". Pak odložil svoje tělo a čekal, až ho zdravotničtí mechanici opraví. Běda, když se oprava nepovedla. „To byl asi špatný doktor, neposlal mne ani rentgen, nenapsal drahé léky. Musím zajet do kvalitnějšího servisu, do lepší nemocnice.", řekl si pacient. Ti lidé vůbec nechápou informační hodnotu nemoci a svůj podíl na ní. Jak člověk žije, tak také stůně, pokud způsob života nezmění, nemá šanci se uzdravit.

O reklamě na léky jste se vyjádřil, že je to historicky největší chemický pokus na lidech. Není tohle šíření poplašné zprávy?

Pochopil jste to správně. Opravdu biji na poplach. Odstrašujícím příkladem je cholesterol. Určitě jste slyšel, že:„Cholesterol je po rakovině největší nepřítel lidstva.". Určitě víte, že: „Zvýšená hladina cholesterolu představuje jeden z nejrizikovějších faktorů aterosklerózy a jejích komplikací: například srdečního infarktu, cévní mozkové příhody nebo nedokrevnosti dolních končetin.". Tak na nic nečekejte a pospíchejte k doktorovi. Běda, jestli vám v krvi najde víc, než 5,5mmol/l. To už jste marod. Máte nemoc- hypercholesterolémii. Vůbec nevadí, že jste se do té doby cítil dobře. V historicky krátkém čase se medicínské propagandě podařilo vyvolat davovou paniku. Nastala éra posedlosti měření jeho hladiny. Fibráty a statiny se staly neprodávanějšími léky v dějinách. V roce 2006 vynesly světovým výrobcům 27,8 miliard dolarů. Skvěle se jim daří také u nás. Užívá je už skoro milión Čechů a v žebříčku nejužívanějších léků suverénně vedou. Teď nastává vystřízlivění. „Snižování cholesterolu zdravým lidem k ničemu nevede. Jen k potížím. Moc velký ale není jejich přínos ani pro pacienty, kteří srdeční příhodu už mají za sebou. Mnohem lepším lékem pro ně je pravidelný pohyb.", tvrdí profesor Rodney A. Hayward z Michiganu. A nejen on. To by ale obchodníci s nemocemi přišli zkrátka. Vypadá to, že jsme jim skočili na pěkně mastný cholesterolový „špek". Víc než na cholesterol dnes lidé stůňou na léky proti němu.

Vím o vás, že se zabýváte problematikou psychosomatické rehabilitace a léčbou bolesti. Co si pod tímhle medicínským termínem má laik představit?

Psychosomatické medicíně se také říká medicína příběhů. Jestliže ke mně přijde pacient, seznámím se nejdřív s příběhem jeho nemoci - kdy a jak začala, jaká prodělal vyšetření, jak se léčil a s jakým výsledkem, podrobně jej prohlédnu - sestavím jeho chorobopis. Současně se ale zajímám o to, jaká v uplynulých letech prodělal těžká životní období - sestavím jeho životopis. Když pak porovnám chorobopis se životopisem, zjistím, že bolesti hlavy a vysoký tlak se datují od doby, kdy se soudí o majetek s bývalou manželkou...infarkt ho postihnul, když přišel o místo vysokého manažera...pálení žáhy ho zlobí chvíle, kdy syn začal brát drogy. Nemoc se stala ztělesněním jeho životní situace. Nejlépe o tom vypovídají lidová přísloví: „má toho plnou hlavu...zlomilo mu to srdce...leze mu to krkem".

A při této terapii se bez pomoci chemie obejdete?

Velkou většinu zdravotních obtíží je pacient schopen zvládnout vlastními silami. Jenom potřebuje poradit jak. Právě v tom vidím úlohu lékaře - být průvodcem pacienta těžkým životním obdobím. Léky i moderní vyšetřovací techniku používám velmi úsporně, ale využívám. Nejdůležitější je pochopit, jakou informaci nemoc přináší, kde dělá pacient ve svém životě chybu a jak má změnit svoje chování, aby se uzdravil. Tím nejúčinnějším lékem totiž jsou samoozdravné schopnosti. Ty je potřeba povzbudit. Pokud ale síly pacienta na zvládnutí nemoci nestačí, předepíšu mu léky. Ovšem s vědomím, že jeho problémy dlouhodobě neřeší. Pomohou mu ale, aby se odrazil ode dna a našel síly k potřebné změně.

Ve všech sdělovacích prostředcích se bez ustání proti něčemu bojuje - dokonce už i proti stárnutí. Kdyby žil můj otec sedlák, řekl by nejspíš: Vždyť je to proti přírodě! Sdílel byste jeho názor?

Odmalička se vzděláváme, školíme, připravujeme se na to, co budeme dělat, jak budeme úspěšní v profesi, ale vůbec nejsme uchystaní, ani z rodiny, ani ze školy, že budeme stárnout, že budeme umírat. Pro mnoho lidí je proto normální proces stárnutí obrovským stresem. Společnost od nich neustále žádá výkon, zastávají manažerské funkce, neznají odpočinek a tělo jim najednou začne hlásit, že už to nejde. Nechtějí ubývání sil rozumět a pomoc čekají od medicíny. Farmaceutický průmysl to vycítil a začal okamžitě využívat poptávku po věčném mládí. Vznikl vědecký obor anti-aging medicína, medicína proti stárnutí. Tedy ne lidem pomoci vyrovnat se s něčím, co je naprosto přirozené, ale vnutit jim prášky, udělat ze stárnutí nemoc. V medicíně se tomu říká medializace - vytváření chorob z problémů každodenního života. Moje babička by řekla: „Lidská blbost je nekonečná, vždyť přece proti věku není léku".

Jak na vás působí neustálé omílání údajů, kolik lidí v produktivním věku musí živit nemocné a seniory, a skutečnost, že ministři sociálních věcí a zdravotnictví proti tomu důrazně neprotestují?

To je jeden z největších paradoxů moderní medicíny a společnosti vůbec. Na jedné straně dokáže staré lidi prostřednictvím špičkové techniky a léků udržet při životě v situacích, které nejsou k životu. Na druhé straně se tímto počet seniorů odkázaných na léky a techniku rychle zvyšuje. Délka jejich života se sice prodlouží, ale jeho kvalita tomu často neodpovídá. Dožívají v zoufalých situacích, opuštění, nebo v domovech důchodců a léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Seniorů je hodně a společnost na to není uchystaná. To určitě neznamená, že by se seniorům neměla poskytovat kvalitní medicínská péče. Stejně tak důležitá je ale podpora psychická, sociální, komunitní a hospicová. To téma je příliš vážné a mediálně málo atraktivní. Politici se mu vyhýbají velkým obloukem. Mnohem snáz se „zviditelní" v hrdinském boji o regulační poplatky.


Nikoli mimochodem - v září 2010 jste napsal otevřený dopis ministrovi Hegerovi s návrhem protikorupčních opatření ve zdravotnictví. Odpověděl vám, a jestli ano, co?


Ještě jednou regulační poplatky. Všimněte si, kolik let se o ně politici hádají. Přitom jde o směšnou částku třiceti korun. V úhrnu pár stovek miliónů. Podle střízlivého odhadu Transparency International ČR nás korupce ve zdravotnictví přijde ročně na dvacet miliard. O tom politici cudně mlčí. Na problém korupce jsem upozorňoval už několik ministrů, rozesílal různé návrhy. Před dvěma lety mi přišla bezobsažná odpověď z právního odboru ministerstva zdravotnictví. Napočítal jsem v ní asi dvanáct pravopisných chyb. Letos na podzim jsem to zkusil znovu. Pan ministr Heger se zatím neozval. Nedělám si žádné iluze. Medicínsko- farmaceutický komplex je korupcí tak prorostlý, že ji nelze zlikvidovat bez zničení samotného medicínsko-farmaceutického komplexu. Mám dojem, že už to pan ministr Heger také pochopil. Nedávno se vyjádřil, že ve funkci asi dlouho nebude.

Zejména senioři „zahnaní ke" zdi i prostou opotřebovaností těla hledají pomoc, kde se dá - v mnoha případech také u léčitelů. Co vy a takzvaná alternativní medicína?

Před lety jsem byl členem Klubu českých skeptiků Sisyfos. Vystupoval jsem proti akupunktuře, homeopatii, biotronice. Časem mi ale začalo vrtat hlavou, jak je možné, že alternativní metody tolika lidem pomáhají, když by vlastně neměly. Vysvětlení jsem našel v psychosomatice. Do ordinací lékařů přichází hodně úzkostných, neurotických nebo depresivních pacientů. Jejich tělesné obtíže mají výrazný psychosociální kontext. Od lékaře očekávají především vstřícnost, pochopení, srozumitelné vysvětlení a uklidnění. Místo toho jsou ale vystaveni nekonečné řadě vyšetření a léčebných zákroků, které nejenže nevedou k odhalení příčiny a vymizení obtíží, ale jejich úzkost a neklid ještě zvyšují. Není divu, že se takoví pacienti obracejí na léčitele. Ten sice hluboké teoretické znalosti a špičkové technologie postrádá, o to více ale dokáže vytěžit z osobního setkání, navázání důvěryhodného vztahu, seznámení se s životním příběhem pacienta a nakonec i z magického působení léčitelských metod. Jestliže jde navíc o člověka empatického, s bohatými životními zkušenostmi a intuicí, je schopen pacienta uklidnit, poradit mu s jeho problémy, upravit jídelníček, motivovat ke změně chování. Pokud si vědecká medicína svoje selhání nepřizná a neprohlédne, že tím nejcennějším lékem je osobnost takto - celostně - uvažujícího terapeuta, bude jen bezmocně přihlížet, jak léčitelé pronikají na její „posvátnou" půdu.

Není právě čas vrátit se někam zpátky? Věděl byste kudy...?

Ptáte se na cestu ke zdraví? Co je to zdraví? Podle mne je to schopnost zvládat problémy každodenního života. Pokud má člověk k řešení problémů dost vůle a sil, je zdravý. Když začne vůli ztrácet, je mu ne-volno. Když už problémy zvládat nemůže, je ne-mocný. Co ale člověk potřebuje k tomu, aby byl spokojený a zdravý? Kromě stravy, pohybu a tělesné kondice to jsou také láska, přátelé, kultura, dobré vztahy a zdravé životní prostředí. V konkurenčních tržních podmínkách na ně moc prostoru nezbývá. Dříve na to upozorňovali jen filosofové, teď už jsou slyšet i hlasy ekonomů. Luisa Corradová z ekonomické fakulty univerzity Cambridge zkoumala, jak souvisí hospodářský růst a spokojenost občanů. Dvacet tisíc lidí ze sto osmdesáti oblastí Evropy zaznamenávalo do dotazníku míru svého štěstí. Očekávalo se, že nejlépe na tom budou lidé v prosperujících ekonomikách slunné jižní Evropy. Překvapivě zvítězili Dánové, před Finy, Iry a Švédy. Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí. V nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Snažím se proto lidi varovat. Ať se nenechají manipulovat politiky, reklamou, medicínsko-farmaceutickým komplexem. Ať si převezmou sami zodpovědnost za svůj života svoje zdraví. Tím nejúčinnějším lékem je vytváření občanské společnosti. To je práce pro každého z nás. To za nás žádný politik neudělá.


S MUDr. Janem Hnízdilem, z Centra komplexní péče Dobřichovice, v listopadu 2010, pro časopis „Pečuj doma", hovořil Jan Nouza, text mírně aktualizován v lednu 2011.

Věřím, že lékařů s podobným přístupem bude stále více přibývat. V takovémto případě lze hovořit o lékaři, který léčí. Potom je na místě hovořit: „jdu k lékaři". Zde je namístě úcta i slovo uznání, stejně jako v případě přiznáni skutečnosti, o které píše MUDr. Dwight Lundell. Otevřít ZDE.

Francouzští doktoři: Polovina ze všech předepsaných léků je „zbytečná nebo nebezpečná"


Polovina všech léků předepsaných lékaři ve Francii je podle dvou významných lékařských specialistů pro pacienty buď zbytečná nebo potencionálně nebezpečná.

Obviňují mocné farmaceutické společnosti z toho že stále prodávají tyto léky s obrovskými náklady pro zdravotní systém a daňové poplatníky.

Profesor Philippe Even, ředitel prestižního Necker Institutu, a Bernard Debré, lékař a člen parlamentu, tvrdí, že odstranění léků, které označují jako nadbytečné a nebezpečné, ze seznamu těch placených francouzským zdravotnictvím by mohlo ušetřit až 10 miliard eur ročně. A také zabránit až 20 000 úmrtí spojených s léky a snížit hospitalizaci až o 100 000.

Ve své 900 stránkové knize Příručka k 4000 užitečným, zbytečným nebo nebezpečným lékům zkoumali Even a Debré účinnost, rizika a náklady léků dostupných ve Francii. Mezi těmi uvedenými jako „zcela zbytečné" byly statiny, široce užívané ke snížení hladiny cholesterolu. Černá listina 58 léků označených lékaři jako nebezpečné zahrnovala léky protizánětlivé, dále léky předepisované při kardiovaskulárních onemocněních, cukrovce, osteoporóze, svalových křečích, závislosti na nikotinu a antikoncepci.

Profesionální federace lékařských průmyslníků odsoudila pohledy lékařů jako plné „zmatku a odhadů". „Tato kniha zbytečně pomáhá znepokojit nemocné a riskuje jejich směřování k zastavení léčby," tvrdí ve svém prohlášení.

Prezident této federace Christian Lajoux řekl: „Je to nebezpečné a nezodpovědné ... stovky jejich příkladů nejsou ani přesné a ni řádně zdokumentované. Nesmíme zapomenout, že stát provádí přísné kontroly léků. Francie má specializované agentury odpovědné za zdraví pacientů a kontrolu toho, jaké informace jsou jim podávány."

Profesor Even řekl Guardianu, že většina léků kritizovaných v knize je vyrobených francouzskými laboratořemi. Obvinil farmaceutický průmysl z protlačování léků k doktorům, kteří je dále nutí pacientům. „Farmaceutický průmysl je nejlukrativnější, nejcyničtější a nejméně etické ze všech odvětví," řekl. „Je to jako chobotnice s chapadly, která infiltrovala všechny rozhodující orgány, světové zdravotnické organizace, vlády, parlamenty, vysoké správní orgány ve zdravotnictví, nemocnicích a lékařských profesích."

„Stalo se to s vědomím a občas i korupcí lékařské profese. Nemluvím jen o lécích, ale o celé medicíně. Je to farmaceutický průmysl, který nyní nastiňuje celou zdravotnickou krajinu v naší zemi."

Francouzi konzumují každý rok léky v hodnotě kolem 36 miliard eur, tedy okolo 532 eur na každého občana, který má každý rok ve skříňce průměrně 47 krabiček léků. Stát hradí 77% nákladů, což činí 12% HDP, ve Velké Británii je to 9,6% HDP. „Ale lidé v Británii mají stejný očekávaný věk dožití okolo 80 let a nejsou méně zdravější," říká Even.

Autoři byli pověřeni bývalým prezidentem, aby napsali zprávu o aféře Mediatoru, léku, vyvinutém pro pacienty s cukrovkou, ale předepisovaném jako pomoc při hubnutí a spojeném se smrtí stovek pacientů u nichž se rozvinuly problémy se srdcem.

Nicméně Even obvinil průmysl, že vyrábí léky s přístupem rychle-zbohatnout a řekl, že se zajímá pouze o jednoduché zisky. " V posledních 30 letech neobjevili mnoho nového, ale znásobili produkci s použitím triků a lží."

„Bohužel nikdo z nich nemá zájem o výrobu léků na vzácné nemoci nebo, řekněme, na infekční nemoci v zemích bez peněz, protože to není velký trh. Také se nezajímají o vývoj léků pro stavy jako Alzheimerova nebo Parkinsonova nemoc, protože je to příliš obtížné a nevydělávají se z toho rychle peníze."

„Zajímají se pouze o okamžité, krátkodobé zisky. Na Wall Streetu je farmaceutický průmysl třetí po benzínu a bankovnictví a každý rok zvyšuje o 20%. Je to více výnosné než těžba diamantů."

Požádán aby vysvětlil zjevnou závislost Francouzů na lécích Even řekl: „V posledních 40 letech bylo pacientům říkáno, že léky jsou pro ně nezbytné, takže si o ně žádali. Dnes máme doktory, kteří chtějí dát lidem léky a nemocné lidi, kteří si o ně žádají. Není na tom nic objektivního nebo realistického."

A dodal: „V této knize není nic revolučního, vše je známo již delší dobu."

Zdroj: guardian.co.uk Překlad: toxio.cz

 

Co zabilo mého přítele?

Poslední dopis.

Petře, trochu jsem se zdržel, byla u nás Janička s rodinou. Ale k věci. Doporučuji pozorně přečíst u jednotlivých léků vedlejší účinky. Sice ty léky neznám, ale s ohledem na to co ti způsobují, určitě o tom bude napsáno v příbalovém letáku, co sděluji za pomlčkou. Petře stavím se za Tebou vysvětlit některé důležité informace. Protože nechci rušit Vánoční svátky (máte návštěvu) ponechám vybrat termín na Tobě. Než se dostavím na návštěvu, doporučuji přečíst informace zde.

http://www.lecitel-janvas.cz/cz/p/omyl-v-medicine/

http://www.lecitel-janvas.cz/cz/p/o-vode-jinak-nez-jsme-zvykli/

S ohledem na stav prozatím doporučuji bezmasou stravu, připravovanou dušením, vařením zeleninové polévky nebo hovězí vývar, ale jíst bez masa. Je nezbytné vyloučit maso a tuky ve stravě, protože játra a nedostatek trávicích enzymů neumožňuje za těchto okolností štěpit tuky a vůbec, zažívací trakt není schopen zpracovat živočišné bílkoviny. Játra přetížené chemii potřebují neodkladnou pomoc. Jinak může dojít k selhání ledvin, které zatím suplují jaterní nedostatečnost.


Užíval tyto léky ke kterým jsem mu poslal moje vyjádření

Godasal  - komplikuje tělu zažívání  škodí

Tritace - je příčinou ztráty chuti k jídlu Neškodí tomuto tělu

Betaloc - zatěžuje játra, způsobuje pocit dušnosti a únavu

Furon - zatěžuje játra  škodí

Verospiron - neškodí

Leskol (Leskl) - narušuje tělu funkci štítné žlázy

Preductal - škodí tělu, komplikuje zažívání

Zolost (Zoloft) - těžko snesitelný pro játra (pozvolna vysadit)

Trirozol (Thyrozol) - velmi škodí játrům, narušuje zažívání, způsobuje nechuť k jídlu

Dioxin - neškodí tomuto tělu

Sicko

Dokumentární film

Režie: Michael Moore

Michael Moore, držitel Oscara za film Bowling for Columbine a Zlaté palmy z Cannes za Fahrenheit 9/11 si ve svém novém filmu bere na mušku americký zdravotnický systém. Moore ukazuje případy lidí, kterým byla odmítnuta pomoc a srovnává péči o nemocné v USA, v Kanadě a dalších státech.


Pokračování: Nadužívání antibiotik znamená konec moderního lékařství