Potvrzeno v životě

   Oslavte každý úspěch a obklopte se těmi, kteří vás umí povzbudit.

   Nenamáčejte svoji hlavu do splašků tohoto světa.

   Čemu věnujete pozornost, to energeticky posilujete.

   Myslete tak, jako by každá myšlenka, kterou se zaobíráte, byla vypálená ohněm na oblohu a mohl ji vidět celý svět.

   Mluvte tak, jako by každé slovo, které vyslovíte, mohl slyšet každý na světě.

   Jednejte tak, jako by každý skutek, který učiníte, měl padnout zpět na Vaši hlavu protože, ve skutečnosti se tak stane.

   Přejte jiným jen to, co byste chtěli, aby se vyplnilo vám, protože tak se ve skutečnosti děje.

   Dělejte všechno tak, jako by to dělal sám Bůh, protože tomu tak ve skutečnosti JE.

   Nevytvářejte si katastrofické scénáře, naplňují se.

   Reinkarnace a zákon "Příčiny a důsledku" nikdy nebudou dávat prostému člověku smysl, pokud se stále bojí a veřejně odmítá, co nedokáže pochopit.

   Každý jsme nositelem nějakého daru Shůry, jenom někteří to na sobě nepoznali, si to neuvědomují. Dar si musíme zasloužit. Milost, ta nám může být udělena bez ohledu, zda si ji zasloužíme, či nikoliv. Je nám udělena třeba s ohledem na Bohem milované naše děti, které nás potřebují takové, jací jsme.

   Proste své anděle o pomoc, je na ně větší spolehnutí než na lidi. Děkujte jim.

   Andělská moudrost nám připomíná, že když usilujeme o naplnění nějaké vize bez pochybování ani se od ní neodchýlíme, úspěch je zaručen. Rada pro nás zní, abychom na svém vytyčeném cíli vytrvale pracovali. Rozumí se tím, nasměrujte myšlenku, slovo a čin k vytouženému výsledku. Neexistuje nic mocnějšího než zaměřená energie a andělé spatří jasné světlo našeho nasazení, ať už jde o vztah, projekt, cestu anebo cokoliv jiného v našem životě. Nezapomínejme je žádat o pomoc a vězte, že když věnujeme svůj záměr nejvyššímu dobru, dostane se nám odpovídající podpory. Nezapomínejme na vděčnost.

   Nezapomenutelné poznání máme po rozbité držce. Poznání ano, ale nikoliv ponaučení.

   Jsou lidé, kterým musíte poradit i tehdy, když si to sami nepřejí.

   Nedržte se pravidel, která vám nevyhovují. Rozhodujte se podle svého.

   Andělé nám nabízí řešení; dřív než přijde Satan.

   Když vás někdo upozorní na možný zdravotní zádrhel, věnujte mu pozornost.

   Hněvu se zbavíme, až zahyne pod tím, co zbořil a nezřídka nás to stojí život.

   Kdyby se dal hněv zpeněžit, bylo by mezi námi velmi mnoho milionářů.

   Mnozí se neprobudí, i když dostanou největší ránu od života.

   Pokora je nejlepší průvodce ke zdrženlivosti.

   Pokora není uvědomění si své malosti, pokora je-vidět v druhých jejich velikost.

   Mnozí přichází k rozumu, až jim není nic platný.

   Nemoc je cesta, nikoliv k lékaři, ale k sobě.

   Co mělo pro nás velikou hodnotu, poznáme, až to ztratíme.

   Nepotřebovali bychom péči státu, pokud by nám vytvořil potřebné podmínky.

   Před boží spravedlnosti neexistuje žádná spolehlivá ochrana, kromě odpuštění a lásky. Před světské spravedlnosti neexistuje odpuštění a láska.

   Člověk se stále v životě na Zemi pohybuje mezi zlem a dobrem. Nikomu však nebyla dána taková ochrana, s kterou si může dovolit vstoupit do odstřelovaného území zla a zůstat nezraněn.

   Nepodílejme se na ubližování, vynášení soudu a naučme se odpouštět.

   Jsme-li nositelé energie Kristovy (není to o Ježíši), už se nás nedotknou ohlupovací prostředky odvíjející se z nenávisti. Jsme-li nositelé energie Kristovy, nemůže nás nikdo získat pro nenávist  k jakémukoliv náboženství, národnosti či skupině odlišně smýšlejících lidi.

   Žádná vina neexistuje. Každý dělá v každém daném okamžiku svého života to nejlepší, co umí.

   Važte si toho, co pro vás dělají druzí. Dejte jim to najevo a poděkujte jim. Neberte to jako samozřejmost. Vás by přece také potěšilo, kdyby si někdo z vašich přátel všiml, že mu projevujete nejen přízeň, ale že se o něj umíte i bát. 

   Poznání skutečné pravdy jsou vitamíny duše.

   Strach a peníze jsou nejstupidnější prostředky manipulace.

   Čím větší utrpení, tím blíže k Bohu.

   Na poušti životem nás nemoc vede po cestě k Bohu.

   Jenom úplnost nás činí krásou. Oddělenost od celku (Boha) nás oškliví jako oddělenou ruku od těla na bojišti.

   Ve splašcích tohoto světa nenajdeš Boha, kdo hledá, činí z neznalosti.

   Protože teologie jako nauka je zdeformovaná manipulačním prostředkem strachu, je pro růst duše nepoužitelná.

   Existují dvě skupiny lidí, ti, co vědí, že nic nevědí a pak ti, co nevědí, že nevědí. Do které skupiny patříme, prozrazuje náš zdravotní stav, množství negativní energie kterou jsme zatíženi a lidskost, kterou disponujeme.

   S maximální prozřetelností naslouchejme lidem, kteří nosí v srdci zášť a nenávist. Viz Hitler, ať je nám mementem.

---

Nebojte se!

   Nebojte se Boha, bojte se zlých myšlenek, svých zlých skutků, které škodí a způsobují druhým bolest.

   Člověk se nebojí ze své přirozenosti, člověk se bojí, protože přijal za své, přistoupil na vnucované formy strachu. V Bibli je 366x napsáno „nebojte se". A já vám říkám: žádný boží soud neexistuje, stejně jako neexistuje boží trest. To je výmysl učení pro vynucení poslušnosti. Existuje pouze zákon příčiny a následku (východním učením nazývaný karmou). Proto Bůh nepotřebuje nikoho soudit ani trestat, z čehož je často chybně viněn. Je nejvyšší čas přehodnotit učení postavené na strachu, které může obstát pouze před slepou vírou, nikoliv před zdravým rozumem, a už vůbec ne před Pravdou a před Světlem. Fakt je, že každá duše je svým vlastním soudcem a uděluje tresty pouze sobě. 

Nepodílíme-li se na ubližování, utrpení druhých, naše malé prohřešky se vždy rozplynou v naší laskavosti, proto není důvod se bát!

  

---

Sokratova busta v Louvru

    Sokrates byl velký filosof a všichni si ho vážili. Sokrates byl přesvědčen, že lidé chybují hlavně proto, že nedovedou správně užívat svůj rozum a že jednají podle svých domněnek, místo aby se snažili skutečně poznávat.

   A dodnes to tak u drtivé většiny lidi funguje. Co se to vyučuje ve školách? Mnoho zbytečností nepoužitelných pro život.

 

„Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?"

   „Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."

„Tří sít?"

   „Přesně tak," pokračoval Sokrates. „Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?"

„Ne," odpověděl ten člověk, „vlastně jsem to jenom slyšel..."

   „Dobře," řekl Sokrates. „Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. „Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?"

„Ne, naopak..."

   „Takže," pokračoval Sokrates, „chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to, co mi chceš o mém příteli říct užitečné?"

 „Ne, moc ne."

   „Dobrá," uzavřel Sokrates, „to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?"