Cesta muže

1. Smiřte se s tím, že v životě nic nedokončíte

Většina mužů se chybně domnívá, že jednoho dne budou mít všechno hotové.

Myslí si: „Když teď budu hodně pracovat, budu si potom moct odpočinout."

Nebo: „Jednou to moje žena pochopí a přestane si stěžovat."

Nebo: „Dělám to jenom proto, abych se později mohl věnovat tomu, o co v životě opravdu

stojím."

Typicky mužská chyba je domnívat se, že se jednou všechno od základu změní. Nezmění. Nikdy

to neskončí. Dokud jste naživu, je vaším tvůrčím úkolem zápasit s přítomným okamžikem, hrát

si s ním a milovat jej. A při tom rozdávat, čím jste byli obdařeni.

Nikdy to neskončí. Přestaňte tedy čekat, až bude líp. Od této chvíle se aspoň hodinu denně

věnujte tomu, co jste odkládali na dobu, až získáte větší finanční zajištění, až děti odrostou a

odejdou z domova, nebo až splníte všechny závazky a budete mít volné ruce, abyste se mohli

pustit do toho, po čem opravdu toužíte. Už nečekejte. Nevěřte báchorkám o tom, že „jednou, až

bude všechno jinak". Dělejte to, co děláte rádi, na co čekáte, pro co jste se narodili, dělejte to teď.

Věnujte se aspoň hodinu denně tomu, co vám přináší nejvíc radostí - co cítíte hluboko ve svém

srdci, že potřebujete dělat - i když vám v tom vaše každodenní povinnosti třeba brání. Buďte

však připraveni na cokoli: možná zjistíte, že se dané činnosti zkrátka věnovat nemůžete, že to

jednoduše nejde a že vaše představa budoucího života je jen nereálné fantazírování.

Odkládání nám často slouží jako výmluva z nedostatku tvůrčí kázně. Omezené finanční

prostředky ani rodina nemůžou zastavit člověka, který skutečně chce něco dokázat, ale fungují

jako dobrá výmluva pro toho, kdo se necítí na tvůrčí úkol, který má před sebou. Zjistěte tedy

ještě dnes, jestli se opravdu chcete věnovat tomu, co si vyžádá celé vaše nasazení. Jako první

krok začněte tím, že z tohoto dne prožijete aspoň hodinu naplno, tak abyste večer mohli jít spát s

vědomím, že jste ten den zapojili maximum odvahy, tvůrčích sil a schopnosti rozdávat.

Kromě již zmiňované falešné představy, že se jednoho dne celý váš život od základu změní,

můžete také věřit a doufat, že se obdobně změní vaše manželka. Nečekejte na to. Připusťte si, že

taková, jaká je teď, zůstane napořád. Pokud je chování a založení vaší ženy pro vás skutečně

nesnesitelné, měli byste ji opustit a neohlížet se zpět (protože ji nezměníte). Jestliže ve vás však

její chování a nálady vyvolávají jen odpor a zmatek, uvědomte si, že s jinou ženou to nebude jiné.

Z mužské perspektivy je totiž ženský princip vždycky chaotický a komplikovaný.

Příště, až zjistíte, že se svoji ženu zase snažíte převychovat, aby už ne- (doplňte si podle sebe),

uklidněte se a dejte jí najevo svou lásku: pohlaďte ji a řekněte jí, že ji máte rádi, i když se chová

právě tak a tak (podle toho, co jste doplnili). Obejměte ji, nebo se klidně pošťuchujte, třeba i

křičte a nadávejte, ale hlavně se nesnažte měnit problematické chování vaší ženy. Místo toho,

abyste se pokoušeli zbavit vaši ženu vlastnosti, která vás rozčiluje, cvičte se v lásce vůči ní.

Střetům s ženským principem stejně neuniknete. Naučte se neztratit dobrou náladu v

nekonečném citovém dramatu, ve kterém si ženy patrně tolik libují. Chování vaší ženy se možná

změní působením vaší lásky, ale rozhodně se nezmění vaší snahou ji předělat k obrazu svému a

frustrací z toho, že se to nedaří.

Svět a vaše žena vás budou neustále stavět před nečekané výzvy a úkoly. Buď žijete naplno,

rozdáváte, čím jste byli obdařeni, uprostřed svých úkolů, a to i dnes, nebo čekáte na nějakou

vysněnou budoucnost, která nikdy nepřijde. Muži, kteří prožili nevšední životy, jsou muži, kteří

nikdy nečekali: ani na peníze, ani na záruky, ani na lepší podmínky, ani na ženy. Uvědomte si, co

ze sebe chcete své ženě a světu dát, a pracujte na tom, abyste se o své dary mohli podělit už dnes.

Každá chvíle strávená čekáním je promarněná a každá promarněná chvíle ubírá vašemu cíli na

zřetelnosti.

2. Žijte s otevřeným srdcem, i když to bolí

Když se v bolesti uzavřete do sebe, popíráte tím pravou povahu muže. Vznešený muž cítí a jedná

svobodně i uprostřed velké bolesti, i když je zraňován. Nelze-li jinak, je lépe žít s bolavým

srdcem než s uzavřeným srdcem. Muž by se měl naučit snášet bolestivá zranění a i v takové

situaci se chovat přirozeně a láskyplně.

Představte si, že se vám nepovede velký projekt v práci, že vás vaše žena přistihne při lhaní,

nebo že zaslechnete, jak někomu vykládá o vašem selhání v posteli. Jak v takové chvíli reagujete?

Jak reaguje vaše tělo, dech, oči? Uvědomte si, jestli na situace, které vás zraňují, odpovídáte tím,

že se stáhnete do sebe, schováte a uzavřete. Zamyslete se, jestli někdy prožíváte chvíle, kdy je

pro vás těžké podívat se někomu zpříma do očí, nebo chvíle, kdy máte hruď a solar plexus v

napětí a celé stažené. To všechno jsou známky nešikovné reakce na bolest. Když se stáhnete do

sebe a uzavřete se, nejste schopni jednat. V sebeobranném napětí vězníte sami sebe a přestáváte

být svobodným mužem.

Vznešený muž se cvičí v tom, aby zůstal otevřený i ve chvílích, kdy obvykle dochází k

automatickému uzavření. Rozevřete přední část těla, aby hrudník a solar plexus nebyly v napětí.

Posaďte se nebo postavte zpříma, uvolněte hrudník a břicho, otevřete se dokořán a buďte

svobodní. Zhluboka nadechujte přes hrudník a solar plexus do břicha. Dívejte se zpříma do očí

tomu, s kým právě jste, a plně vnímejte svou vlastní bolest a zároveň svůj protějšek. Jedině

tehdy, máte-li uvolněnou a otevřenou přední část těla, plný a hluboký dech a pevný oční kontakt

s druhou osobou, může se v dané situaci přirozeně projevit vaše inteligence a můžete se dobrat

hlubšího porozumění. Abyste mohli jednat v daném vztahu jako vznešený muž či jako samuraj,

musíte procítit aktuální situaci celým tělem. Uzavřené tělo nedokáže vnímat jemné náznaky a

signály, a proto není schopno správně ovládnout nastalou situaci.

3. Žijte tak, jako by váš otec již zemřel

Muž musí milovat svého otce, ale přitom je nutné, aby se osvobodil od jeho očekávání a kritiky,

má-li se stát svobodným člověkem.

Představte si, že váš otec zemřel, nebo si vzpomeňte na dobu, kdy se tak skutečně stalo. Cítíte v

souvislosti s jeho smrtí určitou úlevu? Teď, když váš otec již nežije, jste v skrytu duše šťastní, že

už nemusíte žít podle otcova očekávání nebo trpět jeho kritizováním?

V čem by se odvíjel váš život jinak, kdybyste se nikdy nesnažili zalíbit svému otci? Kdybyste se

nikdy nepokoušeli dokázat otci, že si zasloužíte jeho lásku? Kdybyste nikdy necítili tíhu otcova

kritického pohledu?

Následující tři dny se věnujte denně alespoň jedné činnosti, které jste se vyhýbali nebo kterou

jste omezovali kvůli otci. Tímto cvičením se odpoutáte od jeho tichých očekávání, která se možná

mezitím usídlila ve vašem vlastním postoji k sobě samému. Cvičte se v tomto odpoutávání aspoň

jednou denně po dobu tří dnů, i když z toho jde na vás strach a nevěříte si, i když stále cítíte, jak

vás přitom svazuje otcovo očekávání.

4. Buďte si vědomi svých skutečných hranic a nic nepředstírejte

Je čestné přiznat, že máte strach či odpor nebo že jste dosáhli krajní meze svých schopností.

Pravda je zkrátka taková, že každý člověk má svou hranici, svou kapacitu růstu a svůj osud. Je

nepoctivé nalhávat sobě i ostatním, že jste na tom jinak. Neměli byste předstírat, že jste dál, než

ve skutečnosti jste, zároveň byste se ale také neměli vzdávat před dosažením své skutečné

hranice. Čím více si člověk osahává své reálné meze, tím cennějším a vítanějším společníkem se

stává pro ostatní, tím je důvěryhodnější, opravdovější a bdělejší. Okolnost, kde zrovna se

nachází daná hranice, není tak důležitá; důležitější je, jestli člověk dokáže žít na samotné

hranici, nebo jestli je na to líný či neupřímný.

Zvolte si určitou oblast svého života: třeba partnerský vztah, kariéru, vztah s vlastními dětmi

nebo duchovní praxi. Například: zabýváte se něčím, abyste si vydělali na živobytí. Kde vás brzdí

vaše obavy a nedovolují vám, abyste svou prací více prospívali lidstvu, vydělali více peněz nebo

aby vaše práce byla více tvůrčí a přinášela vám více radosti? Kdybyste neměli z ničeho strach,

živili byste se přesně tím samým, jako teď? Vaše hranice je právě tam, kde se zarazíte, kde

neprojevíte plně své nadání a místo toho se podvolíte strachu.

Jste na tom tak, že si ani neuvědomujete, jak vám vaše obavy zasahují do profesního života a jak

vám krátí příjem? Jestliže si myslíte, že se nebojíte, pak žijete v sebeklamu a lžete sami sobě.

Všichni lidé mají strach, dokud se neosvobodí. Pokud nejste naprosto svobodní, pak se

přetvařujete před sebou i před ostatními, Vaši přátelé váš strach vycítí, i když vy o něm ani

nebudete vědět. Proto ve vás ztratí důvěru, neboť vidí, jak se obelháváte a lžete sami sobě, a tím

pádem i jim, ať vědomě nebo nevědomky.

Nebo jste si možná svých obav velmi dobře vědomi: bojíte se riskovat, bojíte se prohry nebo se

bojíte úspěchu. Možná jste zpohodlněli a bojíte se, že změna v práci by znamenala i změnu

způsobu života, na jaký jste si zvykli, i kdyby nové zaměstnání víc odpovídalo tomu, co opravdu

chcete v životě dělat. Někteří lidé mají takový strach z obav, že se nikdy k žádné vlastní hranici

ani nepřiblíží. Vyberou si takovou práci, kterou zvládají dobře a snadno, ale nemusí v ní naplno

rozdávat své dary. Mají poměrně zajištěný a pohodlný život, ale také prázdný a jalový. Postrádají

jiskru života, hloubku a inspirativní energii, jakou má člověk žijící na hranici. Pokud je to váš

případ, tedy jste-li muž, který se drží zpátky, pracuje možná tvrdě, ale nikoli na své vlastní

hranici, ostatní lidé vám nebudou věřit, že jim dokážete pomoct, aby oni sami mohli žít až na

krajní mezi a rozdávat své největší dary.

Pokuste se nahlas vyjádřit, kde leží vaše hranice v oblasti kariéry. Můžete říct například: „Vím, že

bych mohl vydělávat víc peněz, ale jsem příliš líný na to, abych pracoval přesčas, jak by bylo

třeba. Vím, že bych mohl více uplatňovat své pravé nadání, ale bojím se, že bych třeba neuspěl a

skončil na mizině. Strávil jsem patnáct let tím, že jsem si budoval určité postavení, a teď se bojím

se ho vzdát a začít od začátku, i když vím, že většinu života trávím prací, která mě ve skutečnosti

nebaví. Mohl bych si vydělávat peníze nějakým tvořivějším způsobem, ale raději trávím čas

sledováním televize než něčím tvůrčím."

Přiznejte si své hranice. Akceptujte svá rozhodnutí. Buďte ve svém rozhodování poctiví vůči

sobě. Buďte poctiví vůči přátelům. Bázlivý člověk, který o svém strachu ví, je mnohem

spolehlivější než bázlivý člověk, který si svého strachu není vědom. A bázlivý člověk, který se

plnou vahou opírá do svého strachu, žije na jeho hranici a z tohoto místa rozdává své dary,

vzbuzuje víc důvěry a je větším zdrojem inspirace než bázlivý člověk, který se drží zpátky v

bezpečné zóně a není ochoten se každodenně vystavovat svému strachu. Svobodný člověk

otevřeně přiznává své obavy a neskrývá se před nimi. Žijte se rty přitisknutými ke svým

strachům v polibku, nestahujte se před nimi, ani na ně násilně neútočí.

5. Držte se nejhlubší skutečnosti

Domovem muže se musí stát věčnost, a to v každičkém okamžiku. Bez toho je ztracen a marně

se snaží polapit obláčky kouře. Muž musí podnikat vše pro to, aby zachytil věčnou a stále novou

skutečnost, upevnil se v ní a řídil se podle ní ve svém životě.

Učiňte ze svého života nepřetržitý proces, ve kterém budete sami sebou, v nejhlubších a

nejpokojnějších rovinách bytí. Všechno ostatní kromě tohoto procesu je podružné. Vaše práce,

děti, manželka, peníze, umělecká díla, radosti - to všechno je jen povrchní a prázdné, pokud to

není ponořeno v hlubokém moři vaší vědomé lásky. Kolik hodin z dnešního dne se vaše

pozornost zaměřovala na svět proměn - události, lidi, myšlenky a zkušenosti - a jak často jste

svou pozornost nechali spočinout v jejím zdroji? Kam se vaše pozornost upírá právě teď?

Dokážete vnímat její zdroj? Dokážete aspoň na okamžik vnímat, odkud pramení vědomí a

bdělost vaší pozornosti? Dokážete vnímat nejhlubší povahu pozornosti? Co se stane, když svou

pozornost necháte jednoduše a bez úsilí klesnout k jejímu zdroji?

Tento zdroj je neproměnný a stále přítomný. Je to konstantní, tichý tón v pozadí, který proniká

hudbou života. Prociťte tento zdroj, tak hluboko, jak jen dokážete, a pak se znovu ujměte práce,

vztahu, rodiny a tvůrčích snah. Jestliže vyděláváte peníze, vydělávejte je z tohoto zdroje. Zjistěte,

co se děje ve vašem životě, i v podrobnostech, jestliže žijete vědoměji napojeni na tento zdroj.

Najděte si pomůcky, které vám budou usnadňovat vaši cestu ke zdroji a tvůrčí jednání z této

pozice. Čtěte knihy, které vám budou připomínat, kdo ve skutečnosti jste. Setkávejte se s lidmi,

kteří vás budou inspirovat a přivádět zpátky ke zdroji. Meditujte, kontemplujte nebo se modlete

každý den, abyste se mohli ponořit do zdroje.

Pokud jste stejní, jako většina lidí, máte silný sklon poutat svou pozornost k denním událostem a

úkolům. Dny a noci plynou, léta běží a život vám utíká mezi prsty, zatímco se vaše pozornost

upírá ke zdánlivému světu nutných povinností. Jenže všechno je prázdné, pokud ke svým

povinnostem nepřistupujeme jako k vyjádření naší hloubky bytí a pravdy srdce.

Poznejte věčnost. Jednejte podle toho. A žijte z hloubky svého bytí i v podrobnostech. Jestliže

odkládáte cestu ke zdroji, protože si nejprve chcete vybudovat postavení, strávíte hodiny a dny

svého života prací a celý život vám uteče. Jestliže jste však pevně zakotveni v tom, co přesahuje

samotný život, můžete procházet životem s nadhledem a vědomím, že každý úkol je jen přelud

nezbytnosti.

I když se zrovna zabýváte něčím docela obyčejným, díváte se na televizi nebo uklízíte v kuchyni,

vnímejte při tom, kdo opravdu jste. Prociťujte nekonečné vědomí, v němž se projeví a zmizí

každý okamžik. Všechny chvíle jsou stejně jasné, dokonalé a mají stejnou jiskru, jestliže k nim

přistupujete se svým nejhlubším poznáním. Ten, kým jste ve své podstatě, vidí všechno, co se

kdy odehrálo, stejně.

 

6. Nikdy neměňte svá rozhodnutí jen proto, abyste udělali radost ženě

Pokud žena přijde s něčím, co posune mužovo stanovisko, pak by měl muž změnit rozhodnutí na

základě této nově perspektivy. Neměl by však nikdy zradit své nejhlubší poznání a intuici, jen

aby potěšil svou ženu nebo aby se jí přizpůsobil. Takové jednání oslabí jak ji, tak jeho. Budou na

sebe mít vztek a jejich lásku i schopnost svobodného jednání zastře škraloup nahromaděné

falše.

Vždy byste měli vyslechnout svou ženu a pak se rozhodnout podle sebe. Pokud se řídíte návrhem

své ženy, i když hluboko v srdci cítíte, že jiné rozhodnutí by bylo moudřejší, jako byste tím říkali:

„Nevěřím své vlastní moudrosti." Takovým uvažováním pak oslabujete sami sebe. Oslabujete

však i důvěru vaší ženy vůči vám: proč by měla věřit vaší moudrosti, když vy sami jí

nedůvěřujete?

Popřete-li vlastní hlubokou pravdu, abyste ženě udělali radost, všichni z toho vycítí nedostatek

opravdovosti. Vytuší, že váš neupřímný úsměv zastírá vnitřní rozpolcenost. Vaši přátelé, děti,

kolegové v práci vás možná mají rádi, ale nebudou k vám mít důvěru, protože vy sami

nedůvěřujete svému nitru. A falešnost vašeho chování zatíží vaši schopnost jednat jasně, což je

ještě důležitější. Vaše jednání nebude v souladu s vaším jádrem.

Pokud však vyslechnete svou ženu, zvážíte všechno, co vám vaše žena řekne, a pak se

rozhodnete podle vlastního nejlepšího přesvědčení, pak jste zajedno se svým nitrem. Jako byste

tím říkali: „K tomuto rozhodnutí mě dovedla má nejhlubší moudrost. Pokud se mýlím, poučím se

z toho a má moudrost se ještě prohloubí. Jsem připraven chybovat a růst díky chybám. Důvěřuji

tomuto procesu a s důvěrou jednám ze své nejhlubší moudrosti."

Takový přístup, kdy projevujete víru v sebe sama, probudí stejnou víru i v ostatních. Možná se

pletete, ale máte dobrou vůli to zjistit a růst na základě svých zkušeností. Rádi vyslechnete

druhé, ale konečnou zodpovědnost za svá rozhodnutí berete na sebe. Nesvádíte to na nikoho

jiného.

Vzdáte-li se svého vlastního rozhodnutí a podřídíte se rozhodnutí ženy, pak jí budete dávat vinu

za špatné rozhodnutí, jestliže se ukáže, že její rozhodnutí bylo chybné, nebo si budete připadat

bezmocní, pokud se její rozhodnutí ukáže jako správné, protože jste se připravili o možnost

jednat podle vnitřního přesvědčení a růst na svých chybách. Buďte otevřeni změnám, svá

rozhodnutí můžete měnit na základě toho, co vám vaše žena sdělí - ať už slovy nebo řečí těla - ale

rozhodujte se samostatně, podle své nejhlubší moudrosti a vlastního poznání. Můžete se

rozhodnout dobře nebo špatně, ale ať se stane cokoli, bude to váš nejlepší pokus a posílíte tím

schopnost samostatně jednat i v budoucnosti.

7. Poslání je pro muže přednější než osobní vztah

Každý muž ví, že smysl jeho života se nedá zredukovat na jeden konkrétní vztah. Jestliže muž

dává přednost vztahu před svým největším posláním, oslabuje sám sebe, prokazuje špatnou

službu vesmíru a ochuzuje svou ženu o opravdového muže, který by jí mohl nabídnout plnou,

neroztěkanou přítomnost.

Kdybyste si měli vybrat mezi dokonalým vztahem na jedné straně a naplněním nejhlubšího

smyslu života na straně druhé, připusťte si, že byste volili to druhé. Stačí, když si to uvědomíte, a

zbavíte se tíživého tlaku v situacích, kdy se po vás chce, abyste upřednostnili vztah, přestože to

není vaše priorita.

Prioritou je vaše poslání. Dokud nepoznáte, jaké máte poslání, a nezasvětíte mu svůj život,

budete cítit vnitřní prázdnotu. Vaše přítomnost ve světě bude oslabena, stejně tak jako vaše

přítomnost s partnerkou. Příště, až si uvědomíte, že opět „podléháte" své ženě, odkládáte své

poslání a popíráte vlastní smysl života pro to, abyste s ní mohli trávit více času, zabrzděte.

Řekněte ženě, že ji milujete, ale nemůžete se vzdávat svého poslání. Povězte jí, že s ní strávíte půl

hodiny (nebo jiný ohraničený časový úsek) a bude mít vaši plnou pozornost a budete při tom

cele v přítomnosti, ale pak že se vrátíte ke svému úkolu.

Vaše žena bude cítit větší naplnění z oněch třiceti minut naprosté pozornosti a uchvacující lásky,

než by cítila z několika hodin vaší zeslabené a roztěkané přítomností, kdy jste srdcem i duchem

napůl jinde. Čas, který trávíte se svou ženou, by měl být časem, kdy s ní skutečně chcete být,

nejvíc ze všeho. Jestliže byste raději dělali něco jiného, vaše žena to vycítí, a budete oba

nespokojení.

8. Opřete se do svých hranic

Každý muž má ideální podmínky k optimálnímu růstu, jestliže se nachází na samotné hranici

svých schopností, své kapacity a svého strachu. Neměl by být příliš líný, aby spokojeně

nestagnoval v bezpečné a pohodlné zóně. Také by se však neměl vydávat daleko za vlastní

hranice a vystavovat se zbytečně nadměrnému tlaku, protože pak své zkušenosti stejně

nedokáže strávit. Měl by se snažit překračovat hranice strachu a nepohodlí vždy jen o krůček,

ovšem vytrvale a ve všem, co dělá.

Když si poctivě přiznáte, kde máte skutečné hranice, je nejlepší se do nich pořádně opřít. K tomu

však většině mužů chybí odvaha a pevné nervy. Buď se vydají příliš snadnou cestou, nebo se

heroicky vrhnou na extrémně obtížnou stezku. Možná trpíte nejistotou, ze které pramení

pochyby o sobě samém, a proto jste se rozhodli pro snadnou cestu, aniž byste se vůbec přiblížili

ke svým hranicím nebo k vnitřním darům. Případně vás vaše nejistota může naopak vést k tomu,

že se urputně snažíte zvítězit nad pocitem vlastní nedostatečnosti a moc tlačíte na pilu.

V obou případech utíkáte před základním pocitem nebo prožitkem v dané chvíli, a tím bývá

většinou strach. Pokud se úzkostlivě vyhýbáte strachu, nemůžete se plně ponořit do

nebojácnosti.

To, co vás nejostřeji definuje, je váš strach. Měli byste si to uvědomit a žít dál s tímto vědomím.

Strach by se měl stát vaším přítelem, aby vám jeho přítomnost přestala být nepohodlná. Strach

vám primárně ukazuje, že jste se ocitli na hranici. Pokud zůstanete se svým strachem a udržíte se

na dané hranici, může dojít se skutečné vnitřní transformaci. Nikoli lenost nebo agresivita, ale

hra na samé hranici vám umožní nezkreslený vhled do dané situace. Musíte o to však stát a

nesnažit se před skutečností uniknout tím, že zacouváte zpátky nebo že ji naopak budete chtít

přeskočit cestou k nějakému vzdálenému cíli.

Strach ze strachu možná způsobuje, že se držíte zpátky a nežijete naplno, tak jak byste mohli.

Strach ze strachu může také způsobovat, že žijete falešný život daleko vepředu, mimo svůj střed,

v napětí, jinde než tady a teď. Teprve schopnost vnímat přítomnost, včetně přítomného strachu,

bez pokusů o útěk, utváří přirozený stav plný života a pokory. Jste připraveni poznávat dosud

nepoznané, tak jak se před vámi rozkrývá, neboť vás nic nestrhává zpátky ani netlačí dopředu,

pryč od přítomného okamžiku. Držíte se na samé hranici.

Když si osaháváte svůj strach a neutíkáte před ním, vaše hranice se nenásilně posouvají. S

otevřeným srdcem se vzdejte bezpečné pevné půdy pod nohama. Vykročte do neznámého

prostoru, bdělí a čistí jako nepopsaný list. Gravitace ve vašem nitru vás přitáhne tam, kde strach

nemá místo. Volným pádem se dostanete do svého věčného domova. Tam, kde jste celou tu dobu.

Poznejte svůj strach a opřete se do něj. V každé životní situaci. Začněte hned teď.

9. Udělejte to pro lásku

Způsob, jakým muž proniká do světa, by měl být stejný jako způsob, jakým proniká do své ženy:

nejen pro osobni zisk a potěšeni, ale aby tím znásobil lásku, otevřenost a hloubku.

Příště, až se budete objímat se svou ženu, uvědomte si při tom, po čem nejvíc toužíte. Jaké je vaše

nejhlubší přání? Zapřemýšlejte, o co vám vlastně v životě jde, a zvlášť o co vám jde při milování.

Existuje určitě mnoho podružných důvodů, ale jaký je ten nejhlubší, zásadní důvod?

Pro většinu mužů je tím základním důvodem objevování nejhlubší pravdy, prožívání naprosté

svobody a lásky a sdílení vnitřních darů.

Mnoho mužů se však spokojí s tím, že okusí jen malou dávku svobody a lásky a ze svých

vnitřních darů jen uždíbnou. Svoboda pro ně spočívá v tom, že si koupí hezké auto, můžou se

často pomilovat a v neděli si přispat. Možná darují štědrý obnos na dobročinné účely, koupí své

ženě z lásky prsten s diamantem a budou trénovat malé ligové družstvo. To je svoboda, ze které

se mohou těšit, a to jsou dary, které pro mnohé lidi hodně znamenají. Jsou však muži, kterým to

nestačí.

Svoboda a láska, kterých zatím dosáhli, a způsob, jakým rozdávají své dary, v nich zanechává

pocit, že to všechno je ještě málo. Něco stále chybí. Mají snahu dostat se dál, vysvobodit se,

vychutnávat si život bez omezování, bez pocitů samoty, všudypřítomného napětí a strachu. A

jsou muži, které trápí pocit, že v sobě mají dar, o který se nedokážou podělit, i když se o to

sebevíc snaží. Připadá jim, že jejich život je založený na neupřímnosti, a totéž se týká i sexuální

stránky.

Když se muž při milování podělí se ženou o své vnitřní dary, prozáří ji pronikavou neomezenou

láskou. A totéž se týká celého světa. K tomu, aby žena a svět v rukou muže zazářily a rozkvetly, je

však zapotřebí opravdovosti, vytrvalosti a statečného srdce. Muž musí poznat, jakou pravdu nosí

ve svém nitru, a musí být ochoten podělit se o své vnitřní dary. Nesmí váhat a držet se zpátky. Je

třeba, aby zasvětil svůj život (včetně jeho sexuální stránky) šíření lásky, a to tím, že obdaruje

svou ženu a celý svět tím nejcennějším, co v sobě má. K tomu se však odhodlá jen málokdo.

Většina mužů dává přednost docela průměrnému pomilování, při kterém jejich žena trošku

porozkvete a možná prožijí několik orgasmů a pár okamžiků citového propojení, než se zase v

myšlenkách vrátí k tomu, co za úkoly je čeká zítra v práci. Stejně tak dává většina mužů přednost

docela průměrnému angažování se ve světě, při kterém si vydělají pár korun a něco málo se

jejich snahou zlepší, díky čemuž si v životě nepřipadají tak docela zbyteční.

Jen málo mužů je ochotných exponovat se cele, vložit všechno, co mají, do snahy osvobodit ženu

a svět, aby společně dospěli k nejhlubší možné pravdě, lásce a otevřenosti. Jen málo mužů se

odhodlá vložit všechny schopnosti, veškeré nadání a celé své bytí do každého kroku, ať už v sexu

nebo v životě. Většina mužů je napůl ochromena pochybami a nejistotou. Nebo se drží při zdi,

protože mají strach. A tak se se ženou a se světem jen trošku pomuchlují, aby dosáhli svého

uspokojení a přebili setrvalý pocit, že je to všechno jaksi neupřímné a neúplné.

Pokud jste však ochotni poznat svou nejhlubší pravdu a přijmout ji s otevřenou náručí, projít

skrze strach a rozdat všechno, co jste dostali, můžete proniknout do své ženy a do světa ze svého

nitra, a tak jim umožnit rozkvést a rozvinout se v lásce bez hranic. Můžete se zmocnit ženy v

takových hlubinách, že její odevzdání zaplaví vaše srdce světlem. Můžete se vrhnout do světa s

takovým odhodláním a s takovou láskou, že se vám svět otevře a přijme vaše dary.

Mezi tím, jak vstupujete do srdce ženy a jak vstupujete do světa, není žádný podstatný rozdíl.

Obojí, sexuální styk i styk se světem, vyžaduje citlivý přístup, přirozenost a silné napojení na

hlubokou pravdu, protože jen tak je možné proniknout chaosem a zábranami, aby zvítězila láska.

Ženy i svět jsou nepředvídatelné. Často vám bude připadat, že odmítají vaše dary a zkouší vaši

trpělivost. Ale dříve nebo později citlivě zareagují na opravdovost vaší nenucené péče, na

svobodu, která se projeví ve vaší povaze, a na záplavu nepolevující lásky. Láskyplně se vám

otevřou a přijmou vás do sebe - aby vám, za pár okamžiků či dní, opět vzdorovali a znovu vás

zkoušeli. Ženy ani svět nepřechytračíte. Když se je budete snažit obehrát, přijdou vám na to.

Chtějí vás takové, jací opravdu jste.

Existují dva způsoby, jak se vztahovat k ženám a světu, a přitom se neprohřešit vůči svým darům

a nepromarnit vnitřní síly. Jeden způsob je vzdát se sexuálních vztahů a požitků, zcela se

odevzdat cestě, kterou jste si zvolili, nenechat se ničím rozptýlit, neuchylovat se ke

kompromisům a osvobodit se od jakoby nekonečných požadavků žen a světa.

Druhý způsob je vrhnout se do víru po hlavě, uchvátit ženu a svět odhalenou láskou, rozdávat

vnitřní dary bez ohledu na neustálé střety mezi ženou a světem, nechat své skutečné dary vytavit

v třenicích mezi odevzdáváním a odporováním, prorazit láskou z hluboké vnitřní svobody, i

kdyby vaše tělo a mysl měly blaženě zemřít na kříži osudové radosti a bolesti, přitažlivosti a

odpudivosti, zisku a ztráty. Rozdali jste všechny dary. Odkryli jste nezměrnou hloubku svého

bytí. Jen otevřenost, svoboda a láska zůstávají jako odkaz vašeho vztahu se ženou a světem.

Jestliže si vůbec chcete něco začínat se ženami a se světem, pak je nejlepší jít do toho naplno,

uchvátit je svou vnitřní hloubkou, umožnit jim rozkvést pomocí štědrých darů vašeho

neochabujícího srdce. Pokud totiž do nich budete pronikat vlažně a rozpačitě, jen abyste

uspokojili svojí potřebu, žena a svět vycítí, že vám chybí odhodlání, hloubka a opravdovost.

Místo, aby opětovali vaši lásku, budou se od vás odvracet, brát vám energii a způsobovat

nekonečnou řadu potíží, takže ve svém životě a ve svých vztazích pak nebudete dělat skoro nic

jiného než hledat úlevu od neustálého tlaku.

Můžete se stát askety a žít v osamění, stranou žen a světa. Jestliže se však rozhodnete pro život

ve světě a pro sexuální vztah, bude vám připadat, že vám ženy a svět nastražily past, dokud se

neosvobodíte uprostřed víru, dokud všechno nerozdáte a nerozpustíte se v otevřené lásce.

Vydržet až do konce, taková je stezka vznešeného muže.

 

Zdroj:David Deida Stezka vznešeného muže