"Věda nevyřeší žádný problém, aniž by vytvořila deset dalších." (G. B. Shaw)

 

Vědci tvrdí, že do roku 2012 vyvinou léky schopné zastavit proces stárnutí

Na konferenci, kterou tento týden v Británii uspořádala The Royal society, hovořili vědci o pokroku, kterého bylo dosaženo ve vědě o stárnutí. Vědci identifikovali nejméně 10 genových mutací, které prodlužují život myší až o polovinu, a u lidí bylo zjištěno, že několik genetických variací je spojeno s dlouhověkostí. Jde například o geny jménem sirtuiny, o nichž jedna italská studie zjistila, že se vyskytují častějí u mužů nad 100 let než všeobecně v populaci. Pobočka firmy GlaxoSmithKline nyní zkoumá sirtuiny a jejich vazby na nemoci spojené se stářím, jako jsou rakoviny a cukrovka.

Jiné genetické variace ovlivňují vznik růstového hormonu a růstového faktoru, podobného inzulínu (insuline-like growth factor - IGF). Obě tyto látky zrychlují metabolismus a organismy s rychlejším metabolismem umírají dříve. Zpomalit stárnutí by se zřejmě dalo zpomalením metabolismu blokováním receptorů růstového hormonu a IGV.

Malá biotechnologická firma, Proteostasis, v Massachusetts, zkoumá způsoby, jak využít IGF jako potenciálního terče pro léky proti stárnutí. Jiným klíčovým cílem léků je enzym zvaný cholesterylová esterová transferová bílkovina (cholesteryl ester transfer protein, CETP), který ovlivňuje úroveň "dobrého" cholesterolu, který chrání před nemocemi srdce. Léky, které utlumují CETP, vyvíjí dvě velké farmaceutické společnosti, Merck a Roche.

Výsledky výzkumů, vedoucích k lékům proti stárnutí, budou "zřejmě k dispozici pro testování od r. 2012," řekl na konferenci profesor Nir Barzilai z Albert Einstein College of Medicine v New Yorku. "Setkávám se s lidmi, jimiž je sto let, jimž nejenže je 100 let, ale také jsou ve vynikajícím zdravotním stavu," řekl Barzilai. "Lidé, kteří umírají mezi sedmdesáti a osmdesáti lety, bývají v posledních letech svého života nemocní. Století lidé umírají zdraví, a to náhle."

	Barzilai předpokládá, že lidé budou brzo od čtyřiceti nebo padesáti let svého života brát jednu pilulku denně, která zastaví příznaky stáří. (Je to sice pitomost, ale vynikající byznys.) Má-li k tomu však dojít, bude nutno přehodnotit stáří jako nemoc a začít ho považovat za vyléčitelnou chorobu, aby se na jeho léčení uvolnily výzkumné prostředky.
Dr. Nir Barzilai	Časopis informací: Chemical Research in Toxicology

Stárnutí nelze zvrátit, ale bude ho zřejmě možné zbrzdit či odložit. Lidé se dožívají extremně vysokého věku teprve tak padesát let a je to hlavně důsledkem zlepšení ve zdravotnictví, v životním stylu a v životním prostředí. Od poloviny padesátých let se nejvíce prodlužuje život u lidí nad osmdesát let, jejichž pravděpodobnost, že se dožijí devadesátky, se nyní zdvojnásobila. Žijeme lépe déle a trávíme méně svých let ve stáří jako invalidi či lidé závislí na jiných. (Vidím kolem sebe sice pravý opak než vědci, ale tvrdit se dá cokoliv.)

13.5.2010

Já mám spíše pocit, že věda nám často více škodí než prospívá. A jsou-li vědecké poznatky využívané zištně, přestože jsou známé vedlejší účinky léčiv jako zdraví škodlivé, považuji to u vzdělaných lidi za odsouzeníhodné, týká-li se to lékaře, je to trestuhodé.(Nedávné údaje ukázaly, že léky na předpis, ačkoliv používané v souladu s pokyny lékařů, zabíjí více než 106.000 lidí a 2 milióny lidí jsou z nich více nemocní, než před jejich užitím.) Jiný příklad z vědecké praxe lze uvést pěstování geneticky upravené potraviny a ošetřované Roundupem. Roundup je v současnosti globálně nejpoužívanějším herbicidem. Roundup je registrovaná ochranná známka pro skupinu totálních herbicidů vyráběných americkou firmou Monsanto, jejichž účinnou látkou je glyfosát. Vlastní glyfosát je považován za zdraví neškodnou chemikálii, ale tzv. „inertní látky" jsou spojovány s negativními zdravotními dopady používání Roundupu jako jsou kontaktní a systémové vyrážky, podráždění očí a respirační potíže.

V roce 2008 vědecký časopis Chemical Research in Toxicology publikoval studii, podle které Roundup a jeho metabolity v nízkých koncentracích zabíjejí lidské embryonální a pupečního buňky i buňky lidské placenty. A nic se neděje. A to není jen na zamyšlení, ....

Dodatek: Nejsem medicínsky vzdělaný. Naopak, používám „selský rozum" a informace mě dostupné. Přidám-li k tomu nezkreslené vidění skutečnosti, mohu si dát do souvislosti podstatná fakta. A z to lze přijít k závěru, že dnešní směr v medicíně je systémově chybný a to bez ohledu zda na počátku stojí věda. Žádná pilulka nemůže zvrátit princip příčiny a důsledku. Proto je pro zdraví nutné odstranit příčinu která funguje jako spouštěcí mechanismus nemoci. A to z 99% je stres a jemu podobná negativní energie která je na začátku každé nemoci. Věřím, že mnozí rozumí jazyku mého „kmene", a ti ostatní si musí počkat; pokud nemají dar ověřit si toto tvrzení v akaši.

Současné prostory Royal Society V Londýně

Profesor Karim Nayernja University of Newcastle upon Tyne paz

Vědci tvrdí, že uměle vytvořili lidské spermie Z kostní dřeně vypěstovali časné stádium spermií Profesor Nayernja odebral mužům dobrovolníkům kostní dřeň. Z té izoloval mesenchymální kmenové buňky. Tyto buňky jsou zajímavé tím, že již dříve se vědcům podařilo z nich získat svalové buňky. Nyní ale s těmito kmenovými buňkami, získanými z kostní dřeně, měli jiné plány. Kultivovali je v laboratoři tak, aby z nich byly spermie. Zatím se jim to zcela nepodařilo. Nemají spermie v pravém slova smyslu, ale jen jejich časné stádium. Těmto prekurzorům, z nichž spermie mohou vzniknout se odborně říká „germ cells"  zárodečné buňky. A že se je podařilo z kostní dřeně vypiplat je bezesporu úspěch. Stejnému autorovi se ale již v minulosti podařilo z myší kostní dřeně vypěstovat spermatogonie. U nich pak pokročil ještě dál, neboť je transplantoval do myších varlat, kde prošly zracím dělením. Následujícím cílem Nayernia je získat v laboratoři plnohodnotné spermatogonie a následně spermie. Nayernja očekává, že by se mu to mohlo podařit během tří až pěti let.Ostatně z myších embryonálních kmenových buněk se Nayerniemu již spermie vypěstovat podařilo a ty pak daly vznik sedmi potomkům. Použití embryonálních kmenových buněk u člověka by nebylo tou pravou léčbou, kterou by neplodní muži očekávali. Důvod je prostý, potomci by biologicky nebyli jejich. Příprava spermií z buněk kostní dřeně je ale něco jiného. V takovém případě by neplodnému muži stačilo odebrat kostní dřeň a takto získané spermie by nesly genetickou výbavu dárce. I neplodný muž by se tak mohl stát biologickým otcem svých potomků. Jak však připomíná časopis New Scientist, narozené myšky zemřely do pěti měsíců (běžně se laboratorní myši mohou dožít až dvou a půl roku).

Já se ani nedivím, že na takovouto vědu už nejsou peníze. Díky Bohu.

Na začátek Pitomosti z vědeckého bádání